FREE HUGS CAMPAIGN
Inspirujte se
;)
Štítky: HK
Piemonte - nedělní dopolední procházka, výhled na Mt. Courbioun
Po dojemném přivítání následovalo hledání auta a blouděníčko po parkovišti. Prostě Davide J Pak už jen highway do hor. Po cestě samozřejmě musela nastat zastávka na cappuccino a první lahodný dezertík. Ou yes! Laskominka „cannoon“ byla luxusní. Pak už jen nákup vody na očekávaný dlouhý výstup a of course some frutas.
naše sněžnice v závějích sněhu
Asi 3 hodinový výstup jsme zahájili telefonickým rozhovorem s Ilárií – zrovna vstávala! Grrrr. Cesta vzhůru byla v pohodě, nic náročného, sněžnice jen tak pro ozdobu a pro pocit dobrodružství. Sem tam nějaká ta zastávka s Davidovým komentářem: „Stanicka, you know, I´m 29.“ Aby opravdu bylo trošku off road dobrodružství, odbočili jsme z hlavní cesty, nasadili sněžnice a Davide mi šel ukázat jezera. Paráda!
kýčovitá fotografie od jezera
V okolí je několik malých jezer, ideálních pro kýčovité fotografie, povalování a lunch. U prvního jezírka Davide opět nezklamal a vybalil luxusní obídek. Takže jsme se takhle začátkem února váleli u jezera, pojídali vybrané italské dobrůtky, opalovali se a po dezertu jsme si dali siestu. Během siesty jsem se samozřejmě začala trochu nudit a tak jsem se snažila naučit fotit se zapůjčeným přístrojem. Marná snaha.
Pak už to bylo k chatě jen kousíček, zkontrolovali jsme další jezírka a po chvíli jsme se vrátili opět na hlavní cestu. V cílové rovince jsem se začala učit zásadní italské fráze, abych náležitě přivítala správce chaty Corrada. Moje dosavadní znalosti slov spazzatura (odpadky) a birra (pivo) jsem za příliš vhodné nepovažovala.
cestou kolem největšího jezera
Corrado je neuvěřitelný chlapík. Pár let se staral o duševně nemocné, nějaký čas pobýval v Tibetu, pak zakládal malou cestovku… No moc moc moc. V současné době spravuje polorozpadlou chatu v Piemonte, kde dělá vše proto, aby chata nespadla a aby se hosté měli dobře.
náš cíl
Davide mu tam několik let jezdil pomáhat a několik let tam vozil své přítelkyně a milenky. Bylo to pěkné, polorozpadlé, ale milé. Corrado výborně vařil! A ty jeho dezerty!
Davide a Corrado před chatou
Odpoledne jsme ještě vyrazili na krátký výlet do Francie.
cestou do Francie
Pokochali jsme se západem slunce za skvostné 3000 metrové velikány a jakmile se začalo stmívat, vyrazili jsme ku chatě, vstříc večeři. Žádný extra sportovní výkon to opravdu nebyl, ale vzhledem ke vstávání ve 4:20 ráno jsem šla celkem brzo spát – teda až po panáku místní pálenky.Druhý den jsme se samozřejmě řádně nasnídali a vyrazili na další procházku za kouzelnými jezery. Neuvěřitelně nádherné počasí přímo vybízelo k permanentnímu blaženému úsměvu a povzdechům typu: „Amazing, beautiful, let´s stay here, …“ No ale vidina oběda od Corrada přemohla vše. Ten den dopoledne se další skupinka osob z chaty vydala do jednoho z jezer potápět. To jsem celkem žasla. Myslela jsem si, že takoví blázni jsou snad jen Češi.
Dokonalý, vydatný oběd s nepřekonatelným dezertem – to vás nepřestane bavit. Následovala kraťounká siesta, sbalit a šup dolů. V nedalekém městečku jsme zašli do baru, kde mají strašně moc druhů piv, abychom ochutnali něco originálního. I když pan majitel tvrdil, že: „Pilsner is the best lager“ Plzničku neměl. Tak jsem mu slíbila příště lahvinku přivézt. Opravdu nečekaná dopravní zácpa (v neděli odpoledne směrem z hor – kdo by to čekal) trošku prodloužila cestu vstříc Torinu a večeři u maminky Mary.
strašidelný Davide v trendy brýlích
Z dálnice jsme sjížděli asi tak na čtyřikrát, pak to Davide vzdal, s tím, že mi rovnou ukáže centrum. Jaká asi tak mohla být večeře u Mary??? Naštěstí ji odpoledne navštívila kamarádka, takže místo 20 chodů bylo jen 15. Vůbec jsme nepřekvapili tím, že jsme již tak dost dlouho čekající rodinku přivítali slovy: „Ciao, dáme si sprchu“ a tak Mara, Davidův bráška i bratranec dále trpělivě hladověli.
Stáňa ve Francii
Noční přesun do Davidova bytu, seznámení se spolubydlícími, legrační stěhování postele, hajííí. To byl zbytek dne – teda vlastně už začátek nového.
můj oblíbený most v Torinu
V pondělí jsme vyrazili za krásami města a na oběd s Marou. Bohužel jsem zjistila, že v pondělí je Itálie naprosto nepoužitelná a to hlavně dopoledne. Prostě jim pokračuje víkend. Takže většina obchodů je zavřená do 15:00 a vše ostatní je zavřené úplně. Tak jsme na „citybikes“ obdivovali historické budovy, kostely, zahrady, několik z jejich pěti(!) řek a kavárničky. Davide pak vyrazil na chvilku do školy, tak jsem se potulovala krásnými podloubími a snažila jsem se koupit si kabát (haha), samozřejmě že marně.
jedna z krásných uliček
Po přesunu domů jsem shlédla Davidovi supr fotky z Portugalska a samozřejmě i nádherné snímky z Austrálie. Bohužel CD s fotkami ze Senegalu nenašel L K tomu všemu jsme popíjeli slovenské pivo a pojídali utopence od Míly. Dobrý předkrm.
Na večer byla naplánovaná večeře ve slowfood restauraci „EATALY“ což znamená eat Italy, což znamená, že tam mají veškeré myslitelné typické dobrůtky z celé Itálie. Moc jsem se těšila na další přecpávání, jenže… Bylo pondělí. Takže bylo zavřeno. Jako kompenzaci smutku jsme si naservírovali procházku po mostě, do kterého jsem se zamilovala a konečně jsem přibližně prokoukla fígle půjčeného foťáku.
Alternativní restaurace se ukázala jako zatraceně dobrá volba! Po objednání piva jsme dostali Plzeň J jídlo bylo úžasné, jako vždy a ještě jsme se dozvěděli, že jeden z přítomných mladíků o týden později vyráží koncertovat do Prahy.
Poslední den je tu L Takže rychle stihnout cappuccino s Marou a Cinema Museum. Asi nepřekvapím, že obojí bylo supr. V muzeu bych klidně strávila celý den, ale čas odletu letadla se moc změnit nedá.
jeden turek ve skle před Cinema Museum
Letadlo bylo trošku plnější, ale stejně v podstatě prázdné. Do Prahy jsme dorazili o 20 minut dříve a sněžilo. A poté co jsem napsala Davidovi že už jsem zpět v Čechách atd. atd. mi Caccamo Mafioso odepsal, že on ještě ani nedojel z letiště domů!
dominanta Torina, věž Mole, rozhledna a Cinema Museum v jednom
Už bych zase někam vyrazila… :)
1) neustále vzdělávat (a to ve všech myslitelných oborech)
2) neustále setkávat (a to ve všech myslitelných městech)
3) neustále mojkat (a to ve všech)
4) neustále stmelovat (a basta!)
Z těchto a dalších podobně podstatných důvodů nám Evelínka připravila kouzelný víkend na své chatičce v Úsuší. Moje potřeba stíhat všechny možné akce mi dovolila přijet až v sobotu dopoledne. Podle fotografií, videí, vyprávění a kocovin jsem zjistila, že jsem přišla vážně o moc!
Například Kája vstával až v momentě kdy jsem dorazila – cca v 11 hodin. To by nebylo až tak divné, kdyby si v pátek nešel „jen na chvilku zdřímnout“ asi tak v 8 hodin večer.Pak se mi naskytl pohled na naše muže snídající lahváče, následovalo vyprávění o PJovi válejícím se ve sněhu s cílem nabýt ztraceného střízlivého stavu a vše završila ukázka vybraných ilustrativních fotografií. Až jsem se bála co mě v zdánlivě poklidnou sobotu čeká…
Naštěstí nebylo v plánu jen povalování a několik (slovy čtyři) odvážných (slovy já, Evelínka, Filipos a Kytička) se odpoledne vydalo na procházku. Vzhledem k neuvěřitelnému množství sněhu a silnému větru jsme měli pocit zimy a bylo nám báječně! Naším cílem byla samozřejmě hospůdka. Program byl jasný: neřešili jsme nic malichernějšího, než jak změníme svět… Těšte se! J
Teď už ani nevím, jestli výletu předcházel, nebo po výletu následoval, lahodný oběd made by Dušan. Kluk šikovná. Teď někde hopsá u klokanů a samozřejmě zjišťuje jak jsou na tom v Austrálii s projektovým řízením, aby nám mohl interpretovat inspirativní poznatky.
Napadá někoho co by mohlo následovat večer??? Kája se snažil dohnat ztráty z předešlého dne a začal povzbuzovat sebe i ostatní k pití panáků. Filipos nás nabyl svou nezaměnitelnou energií a dopřál nám masáže. Jééééé J DÍKY. Pak například nahatí kluci jen tak pro legraci vyskákali do sněhu, pak polonahatí kluci masírovali Káju, pak došel rum.
Nicméně nedocházely ostatní tekutiny – čaj, káva, šťáva a taky nedocházel taneční elán. Za tanečníka večera vyhlašuji Mílu. Jeho umění mu může závidět leckterý profesionální tanečník! V rytmu latinskoamerických tanců jsme se pomalu protančili do únavy. Míla ne. Spící kamarády budil neustálým opakováním kouzelné věty: „Jste normální? Spát ve 4 hodiny ráno? Já spát nechci!“ a pak nám pouštěl hudbu, chvíli zpíval a střídavě si povídal se spícími chudáčky. PJ ho v otravování doplňoval focením a přileháním do postelí, které mu nebyly vyhrazeny.
Naštěstí i aktivní, poletující Míla se někdy unaví…
PS:
5) Projektoví manageři jsou prostě k sežrání! ;)
Pictures by: PJ, Míla, Kája
Štítky: YPMG
My všichni - Leoš Pejda se schovává za Martinem
Jóóóóóóóóóóó Vysoké Tatry! Silvestr pryč od civilizace, šílených ohňostrojů a strašně happy oslavujících občanů. Paráda. Bylo potřeba jen nasednou do vlaku a vydržet cestu nějakých 7 hodin. To je bez problémů, zvláště když vagóny prochází číšník s čepičkou Santa Clause a láká vás na akci „rum s čajem za 40 korun“ a později „dva rumy bez čaje za 40 korun“.
Ranní výhled z okýnka
V Popradu pro mě bylo nejsložitější zjistit, co je to to divné nástupiště označené jako TEŽ. I to jsem zvládla a vydala se vstříc Tatranským elektrickým železnicím, Smokovci a Janičce a klidu v horách.
Martinova horáreň
Na nástupišti čekala Janička, v obchodě slivovička, v autě Martin a Max. Max je velký pes, který mě „nadšeně“ vítal ukrutným štěkáním. A to se psů normálně nebojím! Akorát Maxíček byl větší než já L Na horárni čekal další pes a to Bartoloměj. Jana mě po cestě připravovala, že je prý Bart blbý pes, což se naštěstí nepotvrdilo. Zapomněla mě však připravit na to, že budu s Bartem spát v posteli. To už se potvrdilo.
Osadníci z Katanu
Během mého pobytu se nestalo nic překvapivého – teda krom toho, že jsem jednou vyhrála Osadníky z Katanu. Program byl úžasný: procházka, osadníci, jídlo, spánek, procházka, osadníci, jídlo, spánek. Jedinou obavu, kterou jsme během víkendu měli bylo, zda vydržíme na Silvestra být vzhůru do půlnoci. Zvládli jsme to!
Martin a Max
Díky báječnému horárovi Martinovi, Janičce, Leošovi Pejdovi a Markétě Magdě jsem si krásně odpočinula, naučila se spát se psem v jedné posteli, hrát Osadníky z Katanu a dočetla jsem příručky J. Prostě vydařený vstup do dalšího roku.
Štítky: Šejharovci
Tak trochu sci-fi. Moje neléčitelná potřeba všechno stíhat mě tentokrát nechala vyzkoušet, jaké je to z 60 hodin spát jen 4. NEDOPORUČUJI. (aha, teď jsem to přepočítala a ono je to o trošku víc než 60…)
Ale i tak bylo na Konferenci několik pěkný okamžiků a hlavně vzniklo několik pěkných fotech. Cipe dík!
Nejpěknějším okamžikem bylo setkání s Ondrou. Takovou radost už jsem neměla dlouho. Tímto byl pro mě zaručen přísun dobré nálady, vytříbeného humoru a potřebné energie. Ostatně vše je patrné z fotografií J Nehledě na originalitu Ondrovi přednášky. Mimochodem – ještě jednou díííík.
Z oficiálního denního programu jsem bohužel moc nestihla, komentovat večer raději nebudu – fotografie jsou dostatečně výmluvné.
A co za rok? No, nepředbíhejme!
další zajímavé snímky: http://www.stana.info/konference06Štítky: YPMG