.:: CIAO KAMARÁDÍČKOVÉ ::.

25 února 2007

Znáte?

FREE HUGS CAMPAIGN

Inspirujte se
;)

Jak pan předseda do Portugalska odjížděl
6. února 2006, Palachovy koleje, D1

Jooo, to bylo žůžo opět zavítat na koleje!

pan předseda loučící se

Rovnou z letiště, po příletu z Torina, jsem vyrazila vstříc Hradci Králové, kde se můj nejmilejší předseda loučil před odjezdem do Portugalska. Vyráží na 6 měsíců do Evory, kde nemají žádný Buddy system, takže nemá ubytování a neví nic o výuce. To je ale v Portugalsku naprosto normální a zcela jistě bude vyváženo nespočtem líbivých zážitků. Předsedo neboj!!!

loučení s panem předsedou

Samozřejmě, že se neudálo nic zvláštního. Prostě typická akce na kolejích :) Kluci dokonce tušili, že budu mít hlad, a tak mě pohostili vynikajícím salátem. Kuchařské duo Jiřík Novotný + Honzík Kubíček prostě nezklamalo.

smutný Radim

S Radimem i Honzou jsme probrali aktuální dění na UHK a Radim začal propadat hluboké depresi, protože si nedokáže představit, jak to tu bez předsedy zvládne.

hlavní večerní program

Vrátný ani policie nezavítali, všechno se snědlo a vypilo, spát se šlo k ránu. Takyjsem na předsedu naléhala, aby mě vzal s sebou, ale nezabralo to!

naléhám na předsedu

PS: Pan předseda už v Portugalsku je, má se tam dobře a dokonce už poslal i nějaké fotky.

Štítky:

11 února 2007

To, jedině TO TORIIINOOOOO!
aneb zpáteční letenka za 1111 Kč, no nekupte TO!

2. - 6. února 2007

Torino - s Davidem na Plazza Vittoria

Když zjistíte, že zpáteční letenka do Torina stojí včetně poplatků 1111,-- Kč, co uděláte? No přece letenku koupíte a vyrazíte se podívat za drahým kamarádem Davidem! Inu stalo se. Proto ty, co nevědí kdo je Davide: Ital, známe se z Portugalska, kde jsme téměř před 4 lety together erasmusákovali. On pak přijel do České republiky, kde jsme strávili báječných 14 dní cestováním a poznáváním a ochutnáváním krás střední Evropy. No a já mu logicky slibovala, že se za tím pojedu také podívat - BRZO. Ještě že SKYeurope zavedla linku Praha – Torino.

Piemonte - sobotní odpolední procházka, výhled do Francie

Plánovaný výlet se musel přizpůsobit Davidovi – to víte, když je někdo v Austrálii, těžko na vás počká na letišti v Torinu. Nicméně nadšená reakce italského amiga na oznámení možnosti strávení několika dní v hlavním městě oblasti Piemonte dávala tušit výbornému výletu. Přílet v sobotu brzo ráno Davide ocenil komentářem: „Stanicka, it´s amazing! We can go straight somewhere!“ Což po pár emailech vykrystalizovalo v popříletový úprk straight do hor.

Piemonte - nedělní dopolední procházka, výhled na Mt. Courbioun

V letadle by se jeden ztratil, bylo tam cca 20 lidí, vážně narváno! Za hodinu a dvacet minutek už jsem byla v Italy, kde mě přivítala typicky italská sms: „Stanicka, welcome in Torino, I´m sorry, I´m a bit late.“ Upřímně: nepřekvapilo mě to.

Po dojemném přivítání následovalo hledání auta a blouděníčko po parkovišti. Prostě Davide J Pak už jen highway do hor. Po cestě samozřejmě musela nastat zastávka na cappuccino a první lahodný dezertík. Ou yes! Laskominka „cannoon“ byla luxusní. Pak už jen nákup vody na očekávaný dlouhý výstup a of course some frutas.

Davide před zahájením extrémního výstupu

Na parkovišti jsem nahodili báglíky, rozloučila jsem se s kufrem (mimo jiné obsahuje cenné utopence!) a několikrát jsem se přesvědčila, jestli Davide tentokrát zamkl auto – někdy na to totiž „zapomene“. Trošku mě zaráželo k čemu s sebou neseme sněžnice, když po sněhu nebylo téměř ani památky, ale budiž – kdo ví, co nás čeká…

naše sněžnice v závějích sněhu

Asi 3 hodinový výstup jsme zahájili telefonickým rozhovorem s Ilárií – zrovna vstávala! Grrrr. Cesta vzhůru byla v pohodě, nic náročného, sněžnice jen tak pro ozdobu a pro pocit dobrodružství. Sem tam nějaká ta zastávka s Davidovým komentářem: „Stanicka, you know, I´m 29.“ Aby opravdu bylo trošku off road dobrodružství, odbočili jsme z hlavní cesty, nasadili sněžnice a Davide mi šel ukázat jezera. Paráda!

kýčovitá fotografie od jezera

V okolí je několik malých jezer, ideálních pro kýčovité fotografie, povalování a lunch. U prvního jezírka Davide opět nezklamal a vybalil luxusní obídek. Takže jsme se takhle začátkem února váleli u jezera, pojídali vybrané italské dobrůtky, opalovali se a po dezertu jsme si dali siestu. Během siesty jsem se samozřejmě začala trochu nudit a tak jsem se snažila naučit fotit se zapůjčeným přístrojem. Marná snaha.

lunch by the lake

Pak už to bylo k chatě jen kousíček, zkontrolovali jsme další jezírka a po chvíli jsme se vrátili opět na hlavní cestu. V cílové rovince jsem se začala učit zásadní italské fráze, abych náležitě přivítala správce chaty Corrada. Moje dosavadní znalosti slov spazzatura (odpadky) a birra (pivo) jsem za příliš vhodné nepovažovala.

cestou kolem největšího jezera

Corrado je neuvěřitelný chlapík. Pár let se staral o duševně nemocné, nějaký čas pobýval v Tibetu, pak zakládal malou cestovku… No moc moc moc. V současné době spravuje polorozpadlou chatu v Piemonte, kde dělá vše proto, aby chata nespadla a aby se hosté měli dobře.

náš cíl

Davide mu tam několik let jezdil pomáhat a několik let tam vozil své přítelkyně a milenky. Bylo to pěkné, polorozpadlé, ale milé. Corrado výborně vařil! A ty jeho dezerty!

Davide a Corrado před chatou

Odpoledne jsme ještě vyrazili na krátký výlet do Francie.

cestou do Francie

Pokochali jsme se západem slunce za skvostné 3000 metrové velikány a jakmile se začalo stmívat, vyrazili jsme ku chatě, vstříc večeři. Žádný extra sportovní výkon to opravdu nebyl, ale vzhledem ke vstávání ve 4:20 ráno jsem šla celkem brzo spát – teda až po panáku místní pálenky.
první společné foto s Francií za zády

kupodivu opět odpočíváme...

Druhý den jsme se samozřejmě řádně nasnídali a vyrazili na další procházku za kouzelnými jezery. Neuvěřitelně nádherné počasí přímo vybízelo k permanentnímu blaženému úsměvu a povzdechům typu: „Amazing, beautiful, let´s stay here, …“ No ale vidina oběda od Corrada přemohla vše. Ten den dopoledne se další skupinka osob z chaty vydala do jednoho z jezer potápět. To jsem celkem žasla. Myslela jsem si, že takoví blázni jsou snad jen Češi.

takhle pokořuji hory

Dokonalý, vydatný oběd s nepřekonatelným dezertem – to vás nepřestane bavit. Následovala kraťounká siesta, sbalit a šup dolů. V nedalekém městečku jsme zašli do baru, kde mají strašně moc druhů piv, abychom ochutnali něco originálního. I když pan majitel tvrdil, že: „Pilsner is the best lager“ Plzničku neměl. Tak jsem mu slíbila příště lahvinku přivézt. Opravdu nečekaná dopravní zácpa (v neděli odpoledne směrem z hor – kdo by to čekal) trošku prodloužila cestu vstříc Torinu a večeři u maminky Mary.

strašidelný Davide v trendy brýlích

Z dálnice jsme sjížděli asi tak na čtyřikrát, pak to Davide vzdal, s tím, že mi rovnou ukáže centrum. Jaká asi tak mohla být večeře u Mary??? Naštěstí ji odpoledne navštívila kamarádka, takže místo 20 chodů bylo jen 15. Vůbec jsme nepřekvapili tím, že jsme již tak dost dlouho čekající rodinku přivítali slovy: „Ciao, dáme si sprchu“ a tak Mara, Davidův bráška i bratranec dále trpělivě hladověli.

Stáňa ve Francii

Noční přesun do Davidova bytu, seznámení se spolubydlícími, legrační stěhování postele, hajííí. To byl zbytek dne – teda vlastně už začátek nového.

můj oblíbený most v Torinu

V pondělí jsme vyrazili za krásami města a na oběd s Marou. Bohužel jsem zjistila, že v pondělí je Itálie naprosto nepoužitelná a to hlavně dopoledne. Prostě jim pokračuje víkend. Takže většina obchodů je zavřená do 15:00 a vše ostatní je zavřené úplně. Tak jsme na „citybikes“ obdivovali historické budovy, kostely, zahrady, několik z jejich pěti(!) řek a kavárničky. Davide pak vyrazil na chvilku do školy, tak jsem se potulovala krásnými podloubími a snažila jsem se koupit si kabát (haha), samozřejmě že marně.

jedna z krásných uliček

Po přesunu domů jsem shlédla Davidovi supr fotky z Portugalska a samozřejmě i nádherné snímky z Austrálie. Bohužel CD s fotkami ze Senegalu nenašel L K tomu všemu jsme popíjeli slovenské pivo a pojídali utopence od Míly. Dobrý předkrm.

Torinský city bike

Na večer byla naplánovaná večeře ve slowfood restauraci „EATALY“ což znamená eat Italy, což znamená, že tam mají veškeré myslitelné typické dobrůtky z celé Itálie. Moc jsem se těšila na další přecpávání, jenže… Bylo pondělí. Takže bylo zavřeno. Jako kompenzaci smutku jsme si naservírovali procházku po mostě, do kterého jsem se zamilovala a konečně jsem přibližně prokoukla fígle půjčeného foťáku.

můj nejoblíbenější most v Torinu

Alternativní restaurace se ukázala jako zatraceně dobrá volba! Po objednání piva jsme dostali Plzeň J jídlo bylo úžasné, jako vždy a ještě jsme se dozvěděli, že jeden z přítomných mladíků o týden později vyráží koncertovat do Prahy.

Tippiccoooo Italiano

Poslední den je tu L Takže rychle stihnout cappuccino s Marou a Cinema Museum. Asi nepřekvapím, že obojí bylo supr. V muzeu bych klidně strávila celý den, ale čas odletu letadla se moc změnit nedá.

jeden turek ve skle před Cinema Museum

Po loučení na letišti mě Davide musel ještě překvapit a to v momentě, kdy jsem téměř procházela bezpečnostním rámem. Najednou vedle mě stál Mafioso se smutným výrazem a slovy: „Stanicka, já jsem ti ještě chtěl dát beijinhos“ Ehm. To jsem mu fakt neuvěřila – takže pak se poopravil. Potřeboval 1 euro, protože neměl drobné na zaplacení parkování J

můj nejoblíbenější most

Letadlo bylo trošku plnější, ale stejně v podstatě prázdné. Do Prahy jsme dorazili o 20 minut dříve a sněžilo. A poté co jsem napsala Davidovi že už jsem zpět v Čechách atd. atd. mi Caccamo Mafioso odepsal, že on ještě ani nedojel z letiště domů!

dominanta Torina, věž Mole, rozhledna a Cinema Museum v jednom

Už bych zase někam vyrazila… :)


ÚÚÚÚÚÚÚ ÚSUŠÍ!
Evelínka forever
26. - 28. ledna 2007

Mladí projektoví manageři se musí:

1) neustále vzdělávat (a to ve všech myslitelných oborech)

2) neustále setkávat (a to ve všech myslitelných městech)

3) neustále mojkat (a to ve všech)

4) neustále stmelovat (a basta!)

Z těchto a dalších podobně podstatných důvodů nám Evelínka připravila kouzelný víkend na své chatičce v Úsuší. Moje potřeba stíhat všechny možné akce mi dovolila přijet až v sobotu dopoledne. Podle fotografií, videí, vyprávění a kocovin jsem zjistila, že jsem přišla vážně o moc!

Například Kája vstával až v momentě kdy jsem dorazila – cca v 11 hodin. To by nebylo až tak divné, kdyby si v pátek nešel „jen na chvilku zdřímnout“ asi tak v 8 hodin večer.





Pak se mi naskytl pohled na naše muže snídající lahváče, následovalo vyprávění o PJovi válejícím se ve sněhu s cílem nabýt ztraceného střízlivého stavu a vše završila ukázka vybraných ilustrativních fotografií. Až jsem se bála co mě v zdánlivě poklidnou sobotu čeká…



Naštěstí nebylo v plánu jen povalování a několik (slovy čtyři) odvážných (slovy já, Evelínka, Filipos a Kytička) se odpoledne vydalo na procházku. Vzhledem k neuvěřitelnému množství sněhu a silnému větru jsme měli pocit zimy a bylo nám báječně! Naším cílem byla samozřejmě hospůdka. Program byl jasný: neřešili jsme nic malichernějšího, než jak změníme svět… Těšte se! J


Teď už ani nevím, jestli výletu předcházel, nebo po výletu následoval, lahodný oběd made by Dušan. Kluk šikovná. Teď někde hopsá u klokanů a samozřejmě zjišťuje jak jsou na tom v Austrálii s projektovým řízením, aby nám mohl interpretovat inspirativní poznatky.







Napadá někoho co by mohlo následovat večer??? Kája se snažil dohnat ztráty z předešlého dne a začal povzbuzovat sebe i ostatní k pití panáků. Filipos nás nabyl svou nezaměnitelnou energií a dopřál nám masáže. Jééééé J DÍKY. Pak například nahatí kluci jen tak pro legraci vyskákali do sněhu, pak polonahatí kluci masírovali Káju, pak došel rum.



Nicméně nedocházely ostatní tekutiny – čaj, káva, šťáva a taky nedocházel taneční elán. Za tanečníka večera vyhlašuji Mílu. Jeho umění mu může závidět leckterý profesionální tanečník! V rytmu latinskoamerických tanců jsme se pomalu protančili do únavy. Míla ne. Spící kamarády budil neustálým opakováním kouzelné věty: „Jste normální? Spát ve 4 hodiny ráno? Já spát nechci!“ a pak nám pouštěl hudbu, chvíli zpíval a střídavě si povídal se spícími chudáčky. PJ ho v otravování doplňoval focením a přileháním do postelí, které mu nebyly vyhrazeny.

Naštěstí i aktivní, poletující Míla se někdy unaví…

Dopoledne následoval úprk většiny účastníků vstříc povinnostem. S Evelínkou, Kájou a Filiposem jsme ještě zůstali a užívali si sebe, uklízení, jídla a pak i cukrárny a loučení.



Perličkou víkendu byla cesta vlakem s Kájou, který se panu průvodčímu rovnou přiznal, že nemá lístek a chtěl od něj poradit kam se má schovat… No a pak jsme zjistili, že s námi jede Robbie Williams!!! Fakt tam byl!!!





EVELÍNKO DÍKY. A moc se těšíme na příště. Že by u Peťulky Líbalky???


PS:

5) Projektoví manageři jsou prostě k sežrání! ;)

Pictures by: PJ, Míla, Kája

Štítky:

Na Martinově horárni
Vysoké Tatry, 29. 12. 2006 - 1. 1. 2007

My všichni - Leoš Pejda se schovává za Martinem

Jóóóóóóóóóóó Vysoké Tatry! Silvestr pryč od civilizace, šílených ohňostrojů a strašně happy oslavujících občanů. Paráda. Bylo potřeba jen nasednou do vlaku a vydržet cestu nějakých 7 hodin. To je bez problémů, zvláště když vagóny prochází číšník s čepičkou Santa Clause a láká vás na akci „rum s čajem za 40 korun“ a později „dva rumy bez čaje za 40 korun“.

Ranní výhled z okýnka

V Popradu pro mě bylo nejsložitější zjistit, co je to to divné nástupiště označené jako TEŽ. I to jsem zvládla a vydala se vstříc Tatranským elektrickým železnicím, Smokovci a Janičce a klidu v horách.

Martinova horáreň

Na nástupišti čekala Janička, v obchodě slivovička, v autě Martin a Max. Max je velký pes, který mě „nadšeně“ vítal ukrutným štěkáním. A to se psů normálně nebojím! Akorát Maxíček byl větší než já L Na horárni čekal další pes a to Bartoloměj. Jana mě po cestě připravovala, že je prý Bart blbý pes, což se naštěstí nepotvrdilo. Zapomněla mě však připravit na to, že budu s Bartem spát v posteli. To už se potvrdilo.

Osadníci z Katanu

Během mého pobytu se nestalo nic překvapivého – teda krom toho, že jsem jednou vyhrála Osadníky z Katanu. Program byl úžasný: procházka, osadníci, jídlo, spánek, procházka, osadníci, jídlo, spánek. Jedinou obavu, kterou jsme během víkendu měli bylo, zda vydržíme na Silvestra být vzhůru do půlnoci. Zvládli jsme to!

Martin a Max

Díky báječnému horárovi Martinovi, Janičce, Leošovi Pejdovi a Markétě Magdě jsem si krásně odpočinula, naučila se spát se psem v jedné posteli, hrát Osadníky z Katanu a dočetla jsem příručky J. Prostě vydařený vstup do dalšího roku.

Štítky:

Konference ACSA Brnečko
14. - 15. prosince 2006

Tak trochu sci-fi. Moje neléčitelná potřeba všechno stíhat mě tentokrát nechala vyzkoušet, jaké je to z 60 hodin spát jen 4. NEDOPORUČUJI. (aha, teď jsem to přepočítala a ono je to o trošku víc než 60…)

Ale i tak bylo na Konferenci několik pěkný okamžiků a hlavně vzniklo několik pěkných fotech. Cipe dík!

Nejpěknějším okamžikem bylo setkání s Ondrou. Takovou radost už jsem neměla dlouho. Tímto byl pro mě zaručen přísun dobré nálady, vytříbeného humoru a potřebné energie. Ostatně vše je patrné z fotografií J Nehledě na originalitu Ondrovi přednášky. Mimochodem – ještě jednou díííík.


Z oficiálního denního programu jsem bohužel moc nestihla, komentovat večer raději nebudu – fotografie jsou dostatečně výmluvné.




Pochvalu a komentář určitě zaslouží Buddy system UHK, který obhájil loňské prvenství na výstavě studentských organizací! GRATULACE (mimochodem: http://www.uhk.cz/buddy)

A co za rok? No, nepředbíhejme!

další zajímavé snímky: http://www.stana.info/konference06

Štítky: