ÚÚÚÚÚÚÚ ÚSUŠÍ!

Evelínka forever
26. - 28. ledna 2007

Mladí projektoví manageři se musí:

1) neustále vzdělávat (a to ve všech myslitelných oborech)

2) neustále setkávat (a to ve všech myslitelných městech)

3) neustále mojkat (a to ve všech)

4) neustále stmelovat (a basta!)

Z těchto a dalších podobně podstatných důvodů nám Evelínka připravila kouzelný víkend na své chatičce v Úsuší. Moje potřeba stíhat všechny možné akce mi dovolila přijet až v sobotu dopoledne. Podle fotografií, videí, vyprávění a kocovin jsem zjistila, že jsem přišla vážně o moc!

Například Kája vstával až v momentě kdy jsem dorazila – cca v 11 hodin. To by nebylo až tak divné, kdyby si v pátek nešel „jen na chvilku zdřímnout“ asi tak v 8 hodin večer.

Pak se mi naskytl pohled na naše muže snídající lahváče, následovalo vyprávění o PJovi válejícím se ve sněhu s cílem nabýt ztraceného střízlivého stavu a vše završila ukázka vybraných ilustrativních fotografií. Až jsem se bála co mě v zdánlivě poklidnou sobotu čeká…

Naštěstí nebylo v plánu jen povalování a několik (slovy čtyři) odvážných (slovy já, Evelínka, Filipos a Kytička) se odpoledne vydalo na procházku. Vzhledem k neuvěřitelnému množství sněhu a silnému větru jsme měli pocit zimy a bylo nám báječně! Naším cílem byla samozřejmě hospůdka. Program byl jasný: neřešili jsme nic malichernějšího, než jak změníme svět… Těšte se! J

Teď už ani nevím, jestli výletu předcházel, nebo po výletu následoval, lahodný oběd made by Dušan. Kluk šikovná. Teď někde hopsá u klokanů a samozřejmě zjišťuje jak jsou na tom v Austrálii s projektovým řízením, aby nám mohl interpretovat inspirativní poznatky.

Napadá někoho co by mohlo následovat večer??? Kája se snažil dohnat ztráty z předešlého dne a začal povzbuzovat sebe i ostatní k pití panáků. Filipos nás nabyl svou nezaměnitelnou energií a dopřál nám masáže. Jééééé J DÍKY. Pak například nahatí kluci jen tak pro legraci vyskákali do sněhu, pak polonahatí kluci masírovali Káju, pak došel rum.

Nicméně nedocházely ostatní tekutiny – čaj, káva, šťáva a taky nedocházel taneční elán. Za tanečníka večera vyhlašuji Mílu. Jeho umění mu může závidět leckterý profesionální tanečník! V rytmu latinskoamerických tanců jsme se pomalu protančili do únavy. Míla ne. Spící kamarády budil neustálým opakováním kouzelné věty: „Jste normální? Spát ve 4 hodiny ráno? Já spát nechci!“ a pak nám pouštěl hudbu, chvíli zpíval a střídavě si povídal se spícími chudáčky. PJ ho v otravování doplňoval focením a přileháním do postelí, které mu nebyly vyhrazeny.

Naštěstí i aktivní, poletující Míla se někdy unaví…

Dopoledne následoval úprk většiny účastníků vstříc povinnostem. S Evelínkou, Kájou a Filiposem jsme ještě zůstali a užívali si sebe, uklízení, jídla a pak i cukrárny a loučení.

Perličkou víkendu byla cesta vlakem s Kájou, který se panu průvodčímu rovnou přiznal, že nemá lístek a chtěl od něj poradit kam se má schovat… No a pak jsme zjistili, že s námi jede Robbie Williams!!! Fakt tam byl!!!

EVELÍNKO DÍKY. A moc se těšíme na příště. Že by u Peťulky Líbalky???

PS:

5) Projektoví manageři jsou prostě k sežrání! ;)

Pictures by: PJ, Míla, Kája