To, jedině TO TORIIINOOOOO!

aneb zpáteční letenka za 1111 Kč, no nekupte TO!

2. - 6. února 2007

Torino - s Davidem na Plazza Vittoria

Když zjistíte, že zpáteční letenka do Torina stojí včetně poplatků 1111,-- Kč, co uděláte? No přece letenku koupíte a vyrazíte se podívat za drahým kamarádem Davidem! Inu stalo se. Proto ty, co nevědí kdo je Davide: Ital, známe se z Portugalska, kde jsme téměř před 4 lety together erasmusákovali. On pak přijel do České republiky, kde jsme strávili báječných 14 dní cestováním a poznáváním a ochutnáváním krás střední Evropy. No a já mu logicky slibovala, že se za tím pojedu také podívat - BRZO. Ještě že SKYeurope zavedla linku Praha – Torino.

Piemonte - sobotní odpolední procházka, výhled do Francie

Plánovaný výlet se musel přizpůsobit Davidovi – to víte, když je někdo v Austrálii, těžko na vás počká na letišti v Torinu. Nicméně nadšená reakce italského amiga na oznámení možnosti strávení několika dní v hlavním městě oblasti Piemonte dávala tušit výbornému výletu. Přílet v sobotu brzo ráno Davide ocenil komentářem: „Stanicka, it´s amazing! We can go straight somewhere!“ Což po pár emailech vykrystalizovalo v popříletový úprk straight do hor.

Piemonte - nedělní dopolední procházka, výhled na Mt. Courbioun

V letadle by se jeden ztratil, bylo tam cca 20 lidí, vážně narváno! Za hodinu a dvacet minutek už jsem byla v Italy, kde mě přivítala typicky italská sms: „Stanicka, welcome in Torino, I´m sorry, I´m a bit late.“ Upřímně: nepřekvapilo mě to.

Po dojemném přivítání následovalo hledání auta a blouděníčko po parkovišti. Prostě Davide J Pak už jen highway do hor. Po cestě samozřejmě musela nastat zastávka na cappuccino a první lahodný dezertík. Ou yes! Laskominka „cannoon“ byla luxusní. Pak už jen nákup vody na očekávaný dlouhý výstup a of course some frutas.

Davide před zahájením extrémního výstupu

Na parkovišti jsem nahodili báglíky, rozloučila jsem se s kufrem (mimo jiné obsahuje cenné utopence!) a několikrát jsem se přesvědčila, jestli Davide tentokrát zamkl auto – někdy na to totiž „zapomene“. Trošku mě zaráželo k čemu s sebou neseme sněžnice, když po sněhu nebylo téměř ani památky, ale budiž – kdo ví, co nás čeká…

naše sněžnice v závějích sněhu

Asi 3 hodinový výstup jsme zahájili telefonickým rozhovorem s Ilárií – zrovna vstávala! Grrrr. Cesta vzhůru byla v pohodě, nic náročného, sněžnice jen tak pro ozdobu a pro pocit dobrodružství. Sem tam nějaká ta zastávka s Davidovým komentářem: „Stanicka, you know, I´m 29.“ Aby opravdu bylo trošku off road dobrodružství, odbočili jsme z hlavní cesty, nasadili sněžnice a Davide mi šel ukázat jezera. Paráda!

kýčovitá fotografie od jezera

V okolí je několik malých jezer, ideálních pro kýčovité fotografie, povalování a lunch. U prvního jezírka Davide opět nezklamal a vybalil luxusní obídek. Takže jsme se takhle začátkem února váleli u jezera, pojídali vybrané italské dobrůtky, opalovali se a po dezertu jsme si dali siestu. Během siesty jsem se samozřejmě začala trochu nudit a tak jsem se snažila naučit fotit se zapůjčeným přístrojem. Marná snaha.

lunch by the lake

Pak už to bylo k chatě jen kousíček, zkontrolovali jsme další jezírka a po chvíli jsme se vrátili opět na hlavní cestu. V cílové rovince jsem se začala učit zásadní italské fráze, abych náležitě přivítala správce chaty Corrada. Moje dosavadní znalosti slov spazzatura (odpadky) a birra (pivo) jsem za příliš vhodné nepovažovala.

cestou kolem největšího jezera

Corrado je neuvěřitelný chlapík. Pár let se staral o duševně nemocné, nějaký čas pobýval v Tibetu, pak zakládal malou cestovku… No moc moc moc. V současné době spravuje polorozpadlou chatu v Piemonte, kde dělá vše proto, aby chata nespadla a aby se hosté měli dobře.

náš cíl

Davide mu tam několik let jezdil pomáhat a několik let tam vozil své přítelkyně a milenky. Bylo to pěkné, polorozpadlé, ale milé. Corrado výborně vařil! A ty jeho dezerty!

Davide a Corrado před chatou

Odpoledne jsme ještě vyrazili na krátký výlet do Francie.

cestou do Francie

Pokochali jsme se západem slunce za skvostné 3000 metrové velikány a jakmile se začalo stmívat, vyrazili jsme ku chatě, vstříc večeři. Žádný extra sportovní výkon to opravdu nebyl, ale vzhledem ke vstávání ve 4:20 ráno jsem šla celkem brzo spát – teda až po panáku místní pálenky.

první společné foto s Francií za zády

kupodivu opět odpočíváme...

Druhý den jsme se samozřejmě řádně nasnídali a vyrazili na další procházku za kouzelnými jezery. Neuvěřitelně nádherné počasí přímo vybízelo k permanentnímu blaženému úsměvu a povzdechům typu: „Amazing, beautiful, let´s stay here, …“ No ale vidina oběda od Corrada přemohla vše. Ten den dopoledne se další skupinka osob z chaty vydala do jednoho z jezer potápět. To jsem celkem žasla. Myslela jsem si, že takoví blázni jsou snad jen Češi.

takhle pokořuji hory

Dokonalý, vydatný oběd s nepřekonatelným dezertem – to vás nepřestane bavit. Následovala kraťounká siesta, sbalit a šup dolů. V nedalekém městečku jsme zašli do baru, kde mají strašně moc druhů piv, abychom ochutnali něco originálního. I když pan majitel tvrdil, že: „Pilsner is the best lager“ Plzničku neměl. Tak jsem mu slíbila příště lahvinku přivézt. Opravdu nečekaná dopravní zácpa (v neděli odpoledne směrem z hor – kdo by to čekal) trošku prodloužila cestu vstříc Torinu a večeři u maminky Mary.

strašidelný Davide v trendy brýlích

Z dálnice jsme sjížděli asi tak na čtyřikrát, pak to Davide vzdal, s tím, že mi rovnou ukáže centrum. Jaká asi tak mohla být večeře u Mary??? Naštěstí ji odpoledne navštívila kamarádka, takže místo 20 chodů bylo jen 15. Vůbec jsme nepřekvapili tím, že jsme již tak dost dlouho čekající rodinku přivítali slovy: „Ciao, dáme si sprchu“ a tak Mara, Davidův bráška i bratranec dále trpělivě hladověli.

Stáňa ve Francii

Noční přesun do Davidova bytu, seznámení se spolubydlícími, legrační stěhování postele, hajííí. To byl zbytek dne – teda vlastně už začátek nového.

můj oblíbený most v Torinu

V pondělí jsme vyrazili za krásami města a na oběd s Marou. Bohužel jsem zjistila, že v pondělí je Itálie naprosto nepoužitelná a to hlavně dopoledne. Prostě jim pokračuje víkend. Takže většina obchodů je zavřená do 15:00 a vše ostatní je zavřené úplně. Tak jsme na „citybikes“ obdivovali historické budovy, kostely, zahrady, několik z jejich pěti(!) řek a kavárničky. Davide pak vyrazil na chvilku do školy, tak jsem se potulovala krásnými podloubími a snažila jsem se koupit si kabát (haha), samozřejmě že marně.

jedna z krásných uliček

Po přesunu domů jsem shlédla Davidovi supr fotky z Portugalska a samozřejmě i nádherné snímky z Austrálie. Bohužel CD s fotkami ze Senegalu nenašel L K tomu všemu jsme popíjeli slovenské pivo a pojídali utopence od Míly. Dobrý předkrm.

Torinský city bike

Na večer byla naplánovaná večeře ve slowfood restauraci „EATALY“ což znamená eat Italy, což znamená, že tam mají veškeré myslitelné typické dobrůtky z celé Itálie. Moc jsem se těšila na další přecpávání, jenže… Bylo pondělí. Takže bylo zavřeno. Jako kompenzaci smutku jsme si naservírovali procházku po mostě, do kterého jsem se zamilovala a konečně jsem přibližně prokoukla fígle půjčeného foťáku.

můj nejoblíbenější most v Torinu

Alternativní restaurace se ukázala jako zatraceně dobrá volba! Po objednání piva jsme dostali Plzeň J jídlo bylo úžasné, jako vždy a ještě jsme se dozvěděli, že jeden z přítomných mladíků o týden později vyráží koncertovat do Prahy.

Tippiccoooo Italiano

Poslední den je tu L Takže rychle stihnout cappuccino s Marou a Cinema Museum. Asi nepřekvapím, že obojí bylo supr. V muzeu bych klidně strávila celý den, ale čas odletu letadla se moc změnit nedá.

jeden turek ve skle před Cinema Museum

Po loučení na letišti mě Davide musel ještě překvapit a to v momentě, kdy jsem téměř procházela bezpečnostním rámem. Najednou vedle mě stál Mafioso se smutným výrazem a slovy: „Stanicka, já jsem ti ještě chtěl dát beijinhos“ Ehm. To jsem mu fakt neuvěřila – takže pak se poopravil. Potřeboval 1 euro, protože neměl drobné na zaplacení parkování J

můj nejoblíbenější most

Letadlo bylo trošku plnější, ale stejně v podstatě prázdné. Do Prahy jsme dorazili o 20 minut dříve a sněžilo. A poté co jsem napsala Davidovi že už jsem zpět v Čechách atd. atd. mi Caccamo Mafioso odepsal, že on ještě ani nedojel z letiště domů!

dominanta Torina, věž Mole, rozhledna a Cinema Museum v jednom

Už bych zase někam vyrazila… :)