.:: CIAO KAMARÁDÍČKOVÉ ::.

12 prosince 2006

Kolaudační párty v Pardubicích
9. prosince 2006



Pan Martin se slečnou Lucií, Jindra, Ola, Kytička, červíček, salsa, samba, vrtichvost, jih a střed Ameriky, Jindrovo chrápání, noční tequila, tequila po ránu, lasange and many more, comming soon

06 prosince 2006

Vánoční besídka na zahrádce na Biřičce
4. 12. 2006

Štítky:

03 prosince 2006

Suché skály
1. - 3. prosince 2006



Myslela jsem, že to letos nezvládnu, že zůstanu v sobotu na Bloadu v Pardubicích a neskutečný maloskalský víkend mi zůstane odepřen. Jen díky Křižákovi a jeho přehledu ve spojích Českých drah směr Malá Skála, jsem se rozhodla přijet i na jeden den a v žádném případě jsem nelitovala. Přítomní studentíci byli sice tací vlažní, neaktivní až neakční, erasmusáci pro jistotu nebyli vůbec (snad se mě nebojí!), ale co se dá dělat. Žádný triky, žádná falešná POHA, když kredity, tak pro všechny! Dejvy, kdy si můžeme přijít s indexem?

Začátek byl skvostný! Vyrážela jsem po přednášce z ekonomie a mikrobloudu (tzn. 1 malé pivo a dva panáky slivovice) a vláček jsem trochu nestíhala. Hupsla jsem do prvního vagónu, který jsem uviděla a přemýšlela jsem, kde tak asi najdu Křižáka... V tom ho vidím jak vybíhá po schodech. Nicméně byl podstatně znalejší než já a raději rovnou nastoupil do správného vlaku. Já jsem se přidala až v Rosicích.

Cestou nám pan průvodčí řekl, že se máme rozejít. No, co se dá dělat. Holt dostanu kopačky. Možná by to mohlo být i něco praktičtějšího - třeba lezečky! Plánovanou hodinu rozchodu jsme sice posunuli - protože Křižák neměl peníze na zaplacení pobytu..., ale to přijde, dlouho se se mnou opravdu vydržet nedá.

Po cestě vláčkem jsme pokračovali zvěřinovými hody. Neskutečná lahoda. Srnčí ragů, koláček (Koláček už v pondělí!), kafíčko, rozlité pivíčko, mňam mňam. Veškeré atributy příjemného večera. Nehledě na skvělou obsluhu a milého pana kuchaře! K Boučkům! Všichni!

Vzhůru jsme se vezli JaneVozem. A dojeli jsme. Zástěrky jsou trochu opotřebované. Jen trochu. Nenasytní si dali véču, ostatní pivo a mrkvičkovou limonádu. Pak jsem se potkala s falešným sobem. Sápal se ke mě do křesla a málem jsem na něj šlápla (cca 3x, ale vážně omylem!)

Následovala očekávaná tradiční fotoshow: Křižák - New Zealand, Danča+ITy - Hawaiiii, Chaloupští - 10 years ago in America, Stáňa - PRR při práci, Kufrovanie 2006, Model partnerství, Janka Péterka - výběr ze všeho vybraného, Mladík v oranžovém - Rumaniaaaa, SU - Sporty Dánsko. A možná ještě něco dalšího.


Pak šli mladí spát a ti taky mladí se pustili do zpěvu. Křižáček si za mě zatím našel adekvátní náhradu - je víc blonďatá než já, má větší prsa, delší nohy - to se hodí hlavně na lezení, taky má modrý náušnice a hlavně je velmi ohebná a tolik nekecá. Tak s touto slečnou strávil téměř celý večer ... ach jo. ROZUMIM!

Su a její harmonika - to byl skvost. Škoda, že neumíme zpívat. Blonďatá slečna se se SU taky velmi kamarádila a chvilku hrály, holky jedny krásný, spolu.
Po trapném intermezzu ožralého mladíka válejícího se po zemi, jsme se ještě zmasírovaly (já, Jane a Su) a ulehli (já, Jane, Su a Barbie s Krizakem) pod stůl. To vám byla noc. A hlavně to ráno...



Tradiční orienťák jsem vynechala a odvážně jsem se vydala s ITym a Křížim ku skalám. Kdyby mi řekli, že ta cesta je za 7, tak uteču. Ale byla KRÁSNÁ! Když sedmy, tak pro VŠECHNY! Prstíčky mrzly, natrénováno není. Nevadí. Kluci byli úžasní, cesta nakonec taky. Křižák je blázen, nedává si jištění. Tak jsme si s Martinem u štandu museli pro radost a ze strachu o Křižáčka zarepovat. Vzhůru dolů, do chaty. Domů? NE! Když lezení, tak pro všechny!

Na chatičce jsme se lehce občerstvili, vyvenčili Křižáka (šel sesbírat orienťák), seznámili se s amigos de Portugal a já jsem potkala svou kamarádku z mateřské školy! Unbelievable!!!! Jůlie! Geniální! Barča si půjčila foťák a vytvořila snímky pro svou první výstavu - posuďte sami - nejdříve fotila sebe, pak strejdu Křižáka no a protože je Chaloupská, tak pokračovala mačkami, cepíny a podobnými módními doplňky.


Odpoledne se šlo lozit znovu. Ity však už odjel - poté, co chvilku ostatním schovával klíčky od auta... Takže tentokrát jsme vyrazili s Janičkou Najmanojc a se Su. Barča a Dejvy šli na nějaké devítky, na to my nemáme, tak jsme se osamostatnili.
Su nás naučila skvělý dánský tanec a skvěle šišlat. Avšak její dokonalosti nedosahuje nikdo z nás, proto věříme v další lekce - zdarma a pro všechny!

Cesta druhá byla taky krásná, taky jsem se bála a taky mi byla zima. Bylo to za 6 a bylo to výživné. No ale pak už opravdu do chaty a domů. Autem skvělé, vlakem těsné - co taky v neděli večer chceme.

Hlavně se zítra zase uvidíme, takže se mi ani nestýská ani se netěším, čili até ja!

NE!

Štítky:

Noční kufrování na Biřičce 2006
21. listopádu

Něco vás prostě neomrzí. Sápat se na poslední chyt, lehat si vyčerpáním do postele, potkávat staré známé, sjíždět za deště Pordoi na kole, cestovat po světě, říkat si: "to už nikdy neudělám!" a jezdit zpátky do Hradce Králové. A co teprve na podzimní noční orientační závod - Noční kufrování!

Všimli jste si, jaký je Pilot hamoun? Všechny ženské si zabral pro sebe!

Nesmírně jsem toužila po skvělém partnerovi, který ví, jak mě potěšit. Ano, Cholastič a jeho flaška whisky. Měla jsem štěstí a v neskutečné konkurenci krásných žen jsem byla vybrána. Sice jsem za to Mišákovi vynadala - ale to bylo opravdu úplně omylem!!! :)

Letos Michal zvládl vše sám! I registraci! Netušila jsem, jak bude připraven! Zakreslil kontroly, oblepil papíreček, namíchal nápojíček a celou cestu nás neomylně vedl - až na jednu výjimku, ale to prý zrovna určoval cestu Mr. Zastavímtězakaždoucenu. (Na fotografii předstírá vítězství)

Během závodu jsme potkávali spoustu světlušek, které nás oslňovaly naprosto zbytečnými světly. Také jsme dodržovali pitný režim, chvilku běželi, radili ostatním, fotili se a dbali na vlastní bezpečnost. Ohleduplnost členů výpravy (ano, výpravy, pro jistotu chodíme ve čtyřech) se dala poznat podle jejich bleskurychlé reakce v momentě, když jsem zahučela k zemi. Rychlost, s jakou si ode mě vzali láhev s nápojem - abych ji náhodou ve smrtelné křeči nevylila - se ani nedá popsat. Pochopili správně, že jsem pád jen filmovala...

Do cíle jsme letos běželi neskutečně dlouho. Má taktika by se mi opět vyplatila nebýt toho bídáka Vespáka, který mě držel ve dveřích!!! Hulvát! Ještě, že měl tak šlechetnou družku (tuším, že to byla Lucka).

Jak jsme se letos umístili vážně netuším. Řekla bych, že jsme opět vyhráli, ale možná se mnou tento názor nebudou sdílet všichni... Nu což. Každopádně mám krásnou fotku s Kubou, tak se všichni podívejte!


Pro ilustraci průběhu večera přikládám pár dalších fotografií k pokochání.

Zde jest důležitý důkaz, že jsme opravdu běželi! Kdyby to někdo nepochopil, tak důkazem běhu
je ostrý úhel Cholastičova kolena!


Zde jest důležitý důkaz dosažení na medailové pozice! Dokonce i těmi, kteří se závodu vůbec nezúčastnili.


Zde jest důležitý důkaz, že má Kuba nohy do X.


Zde jest důležitý důkaz lahodnosti konzumované whisky.


Zde jest důležitý důkaz nutnosti vracet se na místo činu - přijel božský letušák Culda.


Škoda, že nevzal i Lidušku :( Například Léňa s Vénou Zélandovští se omluvili, cituji: "My jsme meli domluveny let Auckland-Biricka, ale kvuli velkym vlnam na pristavaci plose v cilove destinaci byl let na posledni chvili zrusen..."

Tady máme fotku krásných dívek Su, Lucie a Vendy.


A krásnou tečkou na závěr budiž líbivá fotografie krásného páru Janičky a Martina.

Štítky: