Jak jsem kamarádky tričkem obdarovala.

Co by na to asi řekli Tatabojs?

Poprvé jsem za to platila

11. října 2007

Mladík byl takový mladičký, tichounký a ke všemu měl blonďaté melíry. Nu což. Přece se mi hned nemusí všichni líbit. Třeba to dožene jinak. Muzika – Enya – nic moc, ale mohlo to být horší. Ani svíčku nezapálil. Zatáhl plentu a začal. Měl sice speciální lehátko, ale technika nic moc. Přišlo mi, že byl zbytečně něžný. Ach jo. Vedle za plentou se půlhodince blaha oddávala Táňa. Ta si ani nesvlíkla podprsenku. To já se mladíka hned zeptala jestli se mám svlíkat!

Jak to shrnout? No, zajímavá zkušenost. Zůstávám však věrná Janičce, protože tak jako ona to nikdo jiný neumí!

PS: Kdyby to někomu stále nedošlo (zvláště rodičům!), psala jsem o masáži zad a šíje, kterou jsem absolvovala v Novém Smokovci a zaplatila jsem za ni 300 Sk.

Krušno v Krušných

27. – 30. září 2007

Nikdy mě nenapadlo přemýšlet, jestli jsou Krušné hory krušné. Pak jsme tam vyrazili na prodloužený víkend prohánět naše silničky. A bylo krušno! Přes mlhu jsme málem nenašli penzion.

První den bylo tak hnusně, že jsme se nejdříve cvičně oblékli do cyklo oblečků, vytáhli kola z garáže, no ale pak jsme je zase uložili, převlékli se, vyzkoušeli D8 a vyrazili na výlet do Drážďan. Gemäldegalerie nebyla vůbec špatná, ba dokonce famózní, ale ježdění na kole je prostě o něčem jiném.

Večer jsem se zcela oddala úplně jinému umění. Není to pití čaje s rumem na čas, jak asi mnohé vtipálky napadne. Ani griotky s čajem, ani griotky s rumem. Odevzdaně jsem se nechala kurýrovat Janičky zázračnýma ručkama. Janička žasla, co to všechno hnusného na těch svých zádíčkách mám (a to vůbec nemyslela beďary!), hádala, kde jsem k tomu přišla a zkoušela mě té ošklivosti zbavit. Au. Au. K mé velké radosti jsme druhý den pokračovaly. K velkému pobavení ostatních jsem celý chodila nepřirozeně narovnaná J

Po osvěživě uklidňující masáži jsem chlácholena svým naivním optimismem a smskami od Pepy doufala v probuzení do nedeštivého dne zcela stvořeného pro cyklistiku. Marně. Kosa. Mokro. Na bika by to šlo, ale na silničky ne-e. Tak jsme vyrazili na pěší výlet, ze kterého se stal lov na houby. Jedinou větší přepršku jsme takticky přečkali na tom nejvhodnějším místě – v hospůdce na jídle. Po návratu domů jsme užasli nad krásou podzimu a s Haničkou, Janičkou a Jiříkem jsme osedlali oře a vyrazili alespoň na půldenní výlet. Paráda!!!!

Bohužel následovala již jen neděle. V plném počtu jsme vyrazili na výlet, pro mě bohužel opět v podstatě půldenní. Na kolech!!! Vytvořili jsme několik podskupinek podle výkonnosti, aut, eur a času odjezdu. S Jiříkem, jako kapitánem vozu, se kterým jsem se hodlala dopravit do Pardubic do 19:00, jsme se podle plánu v našem penzionu nesešli. Jeho cudná sms „trochu se zdržím, do hodiny jsem tam“ znamenala, že přijel za 3 hodiny. Ale dorazil! Jiřík je taky ten, který má fotky. Takže dokud je nezískám, bude tento příspěvek asi nudně bezfotkový.

Pro ty, kteří si nevšimli aktuálního shrnutí umístěného v komentářích ...

Informace pro ty čtenáře, které by zajímalo, proč se už tak dlouho neobjevily na blogu žádné novinky. Takže Stáňa místo psaní veselých historek ze svého života uklízí a maluje svůj byt (krásně!), kochá se skříní, u které jdou zavírat dveře, vaří a konzumuje čaj s rumem (případně s griotkou), vyplavuje sousedy, obchází pohovory (jde na dračku), sepisuje přednášky v cizích jazycích, konferuje v Tatrách a v neposlední řadě jistě plánuje účast na nějakých dalších závodech:-). Takže se můžete těšit a doufat, že zde přibude zajisté atraktivnější popis výše uvedených zážitků.

By Dobře informovaný zdroj, at 09 říjen, 2007 08:13