Skialpový kurz by Hudy Pardubice
18. - 20. ledna, Pec pod Sněžkou
Překvapí vás, že jsem na kurz jela celkem
náhodou? A stejnou, nebo dost podobnou,
náhodou jsem se tam ocitla spolu s 10 chlapama. To vás překvapí? Já za to fakt nemůžu!
Bydleli jsme v krásném domečku, spali jsme na dvou postelích a těšili se, jak se naučíme spoustu skialpových a kdovíjakýchještě dovedností. Podobně se asi těšilo počasí a tak nám nabídlo skvělou kombinaci deště, sněžení a mrholení, což nás však od připraveného programu nemohlo nijak odradit.
V sobotu jsme se tedy dle programu hledali v lavinách a pak jsme šli na malý výlet. Cestou zpět se fakt muselo do hospody, protože jsme se potřebovali usušit (ten den snad už potřetí). No a co se asi tak dělá v hospodě?
Takže jsme odcházeli velmi veselí, velmi jistým skluzem a moc jsme se těšili na plánovaný program připravený červenokřížáky. Kromě láskyplného umělého dýchání s Kenem, jsme měli tu čest ošetřovat zlomenou pánev nebo otevřenou zlomeninu. Ta Kačenka byla tak obětavá! Všechna zranění si dobrovolně působila! A tak nás to bavilo, že jsme chtěli stále nová zranění a stále ošetřovat.
Pokud si myslíte, že program skončil po ošetření všech zranění, pletete se. Ne, že bychom chtěli trénovat ošetřování bolavých žaludků. Prostě, tak nějak přirozeně, následovalo noční obžerství. Jsme totiž zkusili spát, ale nešlo to, tak jsme zjistili, že Jirka má svářečský průkaz, Pepa víno a koření a Radim spoustu fantazie. Ty gastronomické orgie si nedokážete snad ani představit. Svařák s třešničkou na dortu, banán s čokoládou flambovaný slivovicí, ovoce ve víně. Protože nejsme barbaři, secvičili jsme ještě s Radimem divadelní představení "O dvou lžičkách" a rozhodli se jej předvést v netradičním prostředí - na Liborovi. Kulturní hřeb večera byl utnut někým, kdo definitivně zhasnul.
Další den nás Libor nebudil v sedm. Asi nemohl vstát. Následoval supr výlet v dešti, sušení, uklízení a odchod a odjezd. Prý bych se na pokračovací kurz raději neměla hlásit. Zkazila jsem jim pánskou společnost, tak mi alespoň celou dobu říkali "Stando". Chjo, tak mi to promiňte.
Co se přesně dělo se nejlépe dozvíte z dalších fotek. Ode
mě a od
Radima.
Štítky: Špooooort
