.:: CIAO KAMARÁDÍČKOVÉ ::.

10 dubna 2007

JENOM BLBNI!

DA DA DA DACHSTEIN 6. - 9. DUBNA 2007

Co vám mám povídat. Bylo to prostě ÚŽASNÉ! Neskutečný zážitek. Absolutní pohoda. Samí boží lidé. Famózní.

Začalo to rakví. „Já tu zahrádku mám už namontovanou, mám i rakev, ale víš, Hani, já nemám klíče.“ Pan Honza Nová Doba takto vyprávěl o slíbené rakvi. Rakev tedy nebyla. Poetický začátek výletu na dadada DACHSTEIN! (pak taky nebyly plavky, permice, výběr ze tří jídel, rukavice a taky nebyla nuda nebo namazané ksichtíky… ale vezmeme to postupně)

Jinak nápad vyrazit na Velikonoce lyžovat vznikl na icq někdy v noci (jak jinak) a byl to nápad věru geniální! Klárka s Haničkou vše zařídily a mohlo se vyrazit. Předodjezdové přípravy se skládaly pouze z naplánování programu na večery: pátek – dotkneme se slunce, sobota – Mexico!, neděle – moravský večer. Víc se plánovat nepotřebovalo. Vstříc horám!!! (Mimochodem plán jsme splnili.)

pátek – A kdy už tam budeme?

Vyjíždíme v 15:40 z Brna. Zpoždění oproti původnímu plánu 3 hodiny a 40 minut. Žádná křeč, Vůz novádoba.eu ve složení Honza, Hanička, Ráček a Maruška se marně snažil vyrovnat bravurní jízdě stříbrného draka kočírovaného Maldou. Maldu hnala kupředu má výhružka zvracení a Klárčiny všetečné otázky. Mě bylo totiž špatně a chtělo se mi pořád blinkat. V Ramsau nás přivítala milá paní domácí se zelenou čepičkou a slovy: „Večeře nichts.“ Tak jsme si dali Metaxu.

sobota – Jenom blbni!

Lyžování super. Ti šťastlivci, kteří letos lyžovali více než pár dní (Malda) si sice trochu stěžovali, ale síla davu je jednoznačně přesvědčila o neskutečných kvalitách naprosto všeho co nás potkalo.

Takže jsme jezdili, pili colu, jezdili, traverzovali, jezdili, jezdili, opalovali čumáčky, jezdili, jezdili, jezdili, spalovali čumáčky, jezdili a měli jsme se moc krásně. Oni jsou totiž všichni strašně hodní a milí, takže to ani jinak nejde. Víte, to je takový balzám odjet pryč, nepracovat, myslet jen na to, kterou sjezdovku si teď užijete a nechat se oblažovat přítomností báječných kamarádů. Věčná lábuž, věčná!

Milník dne bylo blízké setkání Honzíka s Maldou. Klucí se po strávené noci chtěli sblížit ještě víc, tak do sebe šíleně nabourali. Dokonce tak hodně, že se Honza rozhodl, že večer pro jistotu nebude pít. Co si myslíte, jak to dopadlo??? :)

Večer se plnil plán a bylo Mexiko. No comment, jen možná … Klárka usnula tak rychle, že nám ani nestihla říct dobrou noc. J Jo a vypilo se vše. Čili 2 lahve stříbrné tequily.

neděle – Já Vám musím něco říct.

Čile vyrážíme skoro včas. Opět jsme si dali city tour, důkladně jsme prozkoumali další zákoutí městečka, tentokrát pod vedením vozu novadoba.eu. Skvostné. Jen co Bono dozpíval druhou píseň, zastavili jsme u lanovky, vtančili do botiček čapli prkýnka a se zářivými úsměvy jsme se vrhali ku sjezdovce. V tom nás Malda překvapil slovy: „Jé, já nemám rukavice.“ Operativně jej vysíláme do obchodu na nákupy. Při cestě zpět potkává Ráčka s Maruškou, kteří šli opět brousit. Nabrousili, nicméně přesto přišli se smutným výrazem a slovy: „Já Vám musím něco říct. Já jsem si převlíknul bundu (manekýnek pozn. Stáni) no a permici mám v té včerejší…“ No tak si nabroušení vzali auto a vyrazili zpět dom.

My jsme si dali krááásnou jízdu až dolů do bahýnka. Pak už jsme ty sjezdovky zvládali lépe. Jen co jsme se opět setkali s Ráčkem, způsobil zastavení vleku. Normálně zlobil a OMYLEM zmáčkl oranžové tlačítko u vleku a zastavil šestisedačkovku. Šikula.

Pak se jezdilo, jezdilo, opalovalo, bumbalo kakao s rumem, lezli jsme po palmách, jezdili, jezdili, fotili, fotili a jezdili. Kupodivu to bylo opět tuze krásné.

Během moravského večera se nestalo nic neočekávaného, jen se vypilo všech 10 lahví. Také masáží tento večer bylo o poznání méně nu a Klárka opět usnula ještě než nám stihla říct „dobrou noc“ a spala s tlapkama v kapsičkách. Když se asi ve 3 ráno probudila, strašně se divila, kde všichni jsou.

pondělí

Zase jsme plánovali ranní lyžování, zase to nevyšlo. Paní domácí nás opět překvapila a i přesto, že Klárka předem v CK domlouvala uschování zavazadel během posledního dne pobytu, paní to vůůůůbec nezajímalo. A to se pořád srovnáváme s Rakouskem jací to jsou machři v poskytování služeb cestovního ruchu. Nenene!

Nakonec, aby ukázala jak je hodná a jak své klienty tuze moc ráda má, svolila, abychom si naše cenné svršky a o trošku cennějších cca 5 notebooků ponechali v jejich special „left luggage building“. No posuďte sami. Možná kdybychom si s sebou odnesli ten žebřík, bylo by to lepší než úschovna. Nakonec jsme tedy zvolili taktiku „buďme důvěřiví“ a vše jsme nechali v autech u sjezdovky.

left luggage - hodná paní domácí nám dovolila schovat si našich 5 notebooků v této super nedobytné pevnosti

Lyžování bylo … No jaké pak asi? J Užili jsme si to moc, snažili jsme se schovávat absolutně rudé čumáčky a čelíčka před sálajícím sluníčkem a zkoušeli objevit nějaké kouzlo, které by nám dovolilo na Dachsteinu zůstat.

Posilnění kakaem s rumem a fotografie ovečky jsou dvojtečkou našeho pobytu na svahu. Na parkovišti vybraní jedinci z přeskáčů rovnou hupli do žabek a kraťásků a vyrazili jsme vstříc domovu.

ovce kam se podíváš!
naštěstí tu bylo i dost koček ;)

Marně jsem se snažila celou cestu domů Maldu přesvědčit, že je mnohem lepší, když je mi blbě a jsem ticho. Vůbec to nešlo. Tak jsme si s Klárkou a Björk a Bonem a Freddiem zpívali. Taky jsme si hráli na schovku – pikal řidič. Probrali jsme vše od plastických operací po ekologii a žasli jsme nad tím, jak mohou být v tom druhém voze všichni tak spořádaní spolucestující.

Protože nikdo z nás nechtěl opustit tu úžasnou symbiózu (a taky proto, že nám jel vlak z Brna až tak pozdě), rozhodli jsme se ještě pro společnou večeři v Brnečku. Velmi nás překvapil číšník – oznámil nám, že dnes nevaří. Smutek rozptýlila objednaná pizza a trošku přikrmila představa, že pizzu nestihnout dovézt než nám pojede vláček. Neštěstí se vše stihlo, včetně vlaku.

Má představa o intelektuální činnosti v noční mašince směr Pardubice skončila v momentě, kdy jsem potřetí usnula nad TQM matrošem od Chrise. Chudák pan učitel. Do pelíšku jsem se dostala tuším kolem třetí, možná později a to, jak ambiciózní byl můj budík na 7 hodinu ranní, jsem zjistila v momentě, kdy jsem ho cca v 7 hodin ráno absolutně ignorovala.

Celý následující týden jsem měla debilní blažený výraz, cca 2x denně jsem si prohlížela fotky a nechávala jsem se unášet tolika krásami našeho božího světa. JE TO DROGA! Mňam!


Proč tu také bylo báječně? Dozvěděla jsem se o sobě báječné informace!!!

  • Ty jsi sexy když si čistíš zuby. (Klárka)
  • Stáňo, ty jsi po ránu tak sladká. (Hanička, když se na mě v sobotu ráno podívala)
  • Já bych tě chtěl(a) domů. (Klárka a Madla, když byl večer :-))

Co jsme všechno zapomněli?

  • klíčky od rakve
  • plavky
  • rukavice
  • permici
  • namazat se
  • placatici

Nezapomenutelné hlášky:

Jenom blbni! (Malda)

Já Vám musím něco říct. (Ráček jakmile zjistil, že si zapomněl permanentku)

Pi*o to jsem vidět nechtěl! (Malda, poté, co uviděl paní ve středních letech s piercingem)

Já jsem moderní dítě! (Ráček. Reakce na to, že nepozná kuřecí maso)

Ty blbko! (Ráček. Bez komentáře.)

Honza má tak krásný hlas, toho bych vydržela poslouchat celou noc. (Stáňa poté, co Honza dozpíval Štíty hor)

(empaticky) FUJ! (Honza, poté co vyslechl popis tvaru ortopedických vložek do bot a zjistil, že je mám v přeskáčích. Ale bylo to opravdu empatické fuj!!!)

Štítky:

0 Comments:

Okomentovat

<< Home