.:: CIAO KAMARÁDÍČKOVÉ ::.

30 srpna 2007

!!! VAROVÁNÍ !!!
(pro Štiky a Draky)

!! TOTO NENÍ ZÁVODNICKÝ WEB !!
a už vůbec není konkurenční
konkurenční závodnický web (i s reportáží z BA7) je tůtůtůůů


alespoň nějaká zajímavá informace:

Pan Polárník slavnostně oznámil snad již definitivní termín promítání fotek a vyprávění zážitků z hladové expedice Arctos III.
čili na viděnou 30. 9. cca v 19:00 v Impiku


JAK JSEM K BIKE ADVENTURE PŘIŠLA

10. - 12. srpna 2007

Merida Bike Adventure 2007, Nové Město na Moravě

Klasika. Prostě náhodou.

Vyrazila jsem se podívat na své drahé kamarádky, které krom toho, že jsou okouzlující, vtipné a inteligentní, tak ještě srdnatě sportují a úplně dobrovolně se oddávají rozkoším bikových závodů. Hanička s Klárkou se pod hlavičkou Kulda týmu chystaly na start letošního MERIDA BIKE ADVENTURE opravdu svědomitě. Celý rok sportují, pilují techniku jízdy na horském kole a po večerech si čtou mapy. Není se čemu divit - na víkendový dvouetapový závod tuze těšily. No a já taky. Budu dívkám fandit, mezitím se projedu na svém šípakovi (to je to nejkrásnější kolo na světě a je to SILNIČNÍ kolo – pokud to ještě někdo neví!), večer probereme nutné záležitosti u oroseného půllitru a lahodných panáků atd atd atd.

Tak to byl plán. Ve skutečnosti to bylo, jak jinak, prostě JINAK. V pátek jsem do Nového Města na Moravě dorazila spolu s Janičkou, Martinem, Lookem a Kačenkou. Můj šípák nejdražší jel s Vénou a Leníkem druhým vozem. Dlouhé odloučení! Vyzvedla si mě Hanička, s tím, že druhá závodnice Klárka dorazí až v sobotu ráno. Trochu jsem způsobila rozruch v dějišti závodů – opravdu se tam neprocházelo příliš mnoho lidí se silničním kolem… Daly jsme si s Haničkou na kuráž whisky, pak Hanička malovala nějaká kolečka do mapy a k půlnoci jsme vyrazily do města, do našeho hotýlku.

Ráno raníčko volala Klárka. Že prý nějaká angínka či co. Krčíček bolí, tělíčko chřadne, hlas mizí, touha závodit zůstává, Martin zuří. Hanička smutní, Klárka smutní, Martin smutní, jenom Stáně je to fuk, protože se chystá na cyklo projížďku (na nejkrásnějším kole na světě!) nebo s dalšími kamarády na stěnku zalozit. V ten moment již v podstatě všichni kromě mě věděli, že prostě jedu závody. Ano, Hanička se mě ptala jestli nechci místo churavé Klárky závodit. Ano, Klárka mi říkala, že kolečko půjčí, jídlo napakuje, nožičky namasíruje. Stáňa říkala? Ne! Díky, já nejsem závodník.

Hmmm. No a pak jsem stála na startu. Že prý tedy pojedeme na výlet. No tak teda jo.Vyfasovala jsem HORSKÉ kolo, „jídlo“ (nevím jak tomu může někdo říkat jídlo!), iontový nápoj a cenné rady (např. jeď opatrně, znáš se!).

V sobotu nás s Haničkou čekalo čtyřhodinové ježděníčko „v pravé části mapy“. Hezky jsme si naplánovaly cestu a vydaly se kochat krásami přírody a krásami cyklistů. Ještěže závodí tolik pěkných kluků!

Pro mě to byl famózní zážitek – například jsem poprvé jela v terénu na kole s odpruženou vidlicí. S Haničkou jsme zvládly vše, co jsme potřebovaly – čili probrat jak to jako je s chlapama, co nového v práci, co starého v práci, co disertačky, kdy na manikúru a kdy do Chile. Jo a mezi tím, jsme taky hledaly takové lampionky a vždycky jsme u nich na chvilku zastavily, Hanička strčila takový kolíček do takové krabičky, udělalo to pííííííp a bylo. Do cíle jsme se prokecaly v limitu a nezbývalo než se těšit na večer a ještě více na druhý den. Cháá cháááá.

Z našeho hotelového pokojíku se na chvilku stala veřejná umývárna (ale co bych pro ty Jůliiny oči, Pavlovi dredy a Danušinu fyzičku neudělala) a ve stejnokrojích se vyrazilo na večírek.

Zuzik ve stejnokroji

Myslela jsem, že se to zvrtne a budu vyvádět, ale obavy z nevyzkoušeného mě asi krotily a neustále jsem se podvědomě děsila, do čeho jsem se to zase nechala ukecat a co mě to ten druhý den čeká. Oddána představám nedělní tragédie jsem se po půlnoci odebrala na lože nedbajíc rad zkušené závodnice Hanky, že nejlepší je noc propařit, že stačí 2 hodiny spánku, že to pak jede samo.

Kupodivu, v neděli ráno jsme vyrazily na druhý výlet. Držely jsme se hesla „na jistotu“ a vybraly trasu podobnou té sobotní. Nemohly jsme si nechat ujít naši oblíbenou kontrolu u lípy a okouzlila nás představa cesty podél potoka na sever. Aby to v neděli nebylo nudné naši zasvěcenou diskuzi o světových problémech 21. století přerušovaly kapky deště a rachot neposedné přehazovačky. Později dokonce rachot 2 neposedných přehazovaček. Pro neděli byl mým zážitkem dne první snězený power gel (nebo jak se to jmenuje) v životě – fuj to bylo hnusný. Protože se nám tam moc líbilo, tak nám těch 6 hodin ani nestačilo a jezdily jsme trošku déle. Ono prohlídnout všechny šviháky na kolech zabere dost času… (odhadem jich tam bylo tak 621!! – zjistily jsme, že se shromažďují u těch lampionků, tak jsme tam na ně číhaly) Mišo nás ještě lákal, ať se přijedeme podívat na kontrolu k němu (do levé části mapy = NEBRAT), ale to nám přišlo zbytečný, protože se s ním stejně uvidíme po závodech.

V cíli jsem vrátila veškeré propriety – zejména HORSKÉ kolo - a začala přemýšlet, jak tu jízdu na HORSKÉM kole vysvětlím Pepovi, Péťovi a Kolouchovi. No těžko!

Hanička v akci

A pak frrrrrrnk frrrrrnk do Jimramovských Pavlovic vstříc celému týdnu ježdění po Vysočině na SILNIČNÍM kole a ke všemu ještě s nejúžasnějšími cyklisty na světě! A že se mi v to pondělí na kolo fakt moc nechtělo J

Vysvětlivky – co že je to ten závod?

MTBO – orientační závod na horských kolech

Závodníci předem (což bylo pro nás v pátek) dostanou mapu, do které si zakreslí místa, kde budou kontroly. Ke kontrolám získají i přesnější popis místa (mezi nejoblíbenější popisky patří „vrchol“, mezi nejvtipnější „lávka – přístup s kolem obtížný“). Večer je možné strávit študováním případných vhodných tras napříč kontrolami no nebo si prostě dát pivo a nechat to na další den.

Před startem se mapky složí a vloží do kráááásného mapníku. Pak se startuje, kousek se popojede a v romantickém lesíku závodníkům usměvavé hostesky předají papírek, na kterém je bodové ohodnocení jednotlivých kontrol. V tom závodníci odhazují biky a tasíc své fixy padají do voňavého jehličí. Do mapy k jednotlivým kontrolám dopíšou body a naplánují kudykam. Ideální je, pokud se závodníkům podaří naplánovat trasu, po které sesbírají maximum možných bodů, které dovoluje časový limit – což byly pro sobotu 4 hodiny a pro neděli 6 hodin. Co z toho vyplývá? Taktika je mui importante! A ještě důležitější je průběžně měnit naplánovanou trasu podle aktuálního počasí, hladu, stavu mysli, krásy projíždějícího cyklisty nebo touhy spatřit své drahé v cíli.

No a jak to vidím teď, po absolvování svého prvního MTBO výletu (někdo tomu říká závod)?

Byla jsem fascinována precizní organizací závodu. Klobouk dolů. Prostě skvělé, spousta organizátorů a vždy věděli kde mají být a co dělat, průběžné výsledky byly průběžně zveřejňovány a hlavně si zpětně mohu porovnat naši taktiku s taktikou největších borců díky zveřejněným podrobným výsledkům (celé noci nic jiného nedělám!) nebo se na webu pokochat se fotografiemi (nechápu, ale na žádné nejsem!).

Nedá se nic dělat, musím to přiznat. BYLO TO SUPR!

PS: Ještě štěstí, že ten Klárčin TREK byl černo červeno bílý! :-)


Související odkazy:

Štítky:

3 Comments:

  • Já bych něco napsal, ale zase by k tomu byly určitě nějaké připomínky, takže radši nenapíšu nic...:-)

    By Anonymous Pepa, at 05 září, 2007 12:54  

  • NÁÁÁPIIIIIIŠ :)

    By Blogger Stáňa, at 05 září, 2007 12:56  

  • ...až se přestanu bát drsné Stáni a až mě přestane vysilovat psaní se zasádrovanou rukou a až mě neco vtipného napadne a atd...

    By Anonymous pepa, at 05 září, 2007 13:11  

Okomentovat

<< Home