Suché skály
1. - 3. prosince 2006
Myslela jsem, že to letos nezvládnu, že zůstanu v sobotu na Bloadu v Pardubicích a neskutečný maloskalský víkend mi zůstane odepřen. Jen díky Křižákovi a jeho přehledu ve spojích Českých drah směr Malá Skála, jsem se rozhodla přijet i na jeden den a v žádném případě jsem nelitovala. Přítomní studentíci byli sice tací vlažní, neaktivní až neakční, erasmusáci pro jistotu nebyli vůbec (snad se mě nebojí!), ale co se dá dělat. Žádný triky, žádná falešná POHA, když kredity, tak pro všechny! Dejvy, kdy si můžeme přijít s indexem?
Začátek byl skvostný! Vyrážela jsem po přednášce z ekonomie a mikrobloudu (tzn. 1 malé pivo a dva panáky slivovice) a vláček jsem trochu nestíhala. Hupsla jsem do prvního vagónu, který jsem uviděla a přemýšlela jsem, kde tak asi najdu Křižáka... V tom ho vidím jak vybíhá po schodech. Nicméně byl podstatně znalejší než já a raději rovnou nastoupil do správného vlaku. Já jsem se přidala až v Rosicích.
Cestou nám pan průvodčí řekl, že se máme rozejít. No, co se dá dělat. Holt dostanu kopačky. Možná by to mohlo být i něco praktičtějšího - třeba lezečky! Plánovanou hodinu rozchodu jsme sice posunuli - protože Křižák neměl peníze na zaplacení pobytu..., ale to přijde, dlouho se se mnou opravdu vydržet nedá.
Po cestě vláčkem jsme pokračovali zvěřinovými hody. Neskutečná lahoda. Srnčí ragů, koláček (Koláček už v pondělí!), kafíčko, rozlité pivíčko, mňam mňam. Veškeré atributy příjemného večera. Nehledě na skvělou obsluhu a milého pana kuchaře! K Boučkům! Všichni!
Vzhůru jsme se vezli JaneVozem. A dojeli jsme. Zástěrky jsou trochu opotřebované. Jen trochu. Nenasytní si dali véču, ostatní pivo a mrkvičkovou limonádu. Pak jsem se potkala s falešným sobem. Sápal se ke mě do křesla a málem jsem na něj šlápla (cca 3x, ale vážně omylem!)
Následovala očekávaná tradiční fotoshow: Křižák - New Zealand, Danča+ITy - Hawaiiii, Chaloupští - 10 years ago in America, Stáňa - PRR při práci, Kufrovanie 2006, Model partnerství, Janka Péterka - výběr ze všeho vybraného, Mladík v oranžovém - Rumaniaaaa, SU - Sporty Dánsko. A možná ještě něco dalšího.
Pak šli mladí spát a ti taky mladí se pustili do zpěvu. Křižáček si za mě zatím našel adekvátní náhradu - je víc blonďatá než já, má větší prsa, delší nohy - to se hodí hlavně na lezení, taky má modrý náušnice a hlavně je velmi ohebná a tolik nekecá. Tak s touto slečnou strávil téměř celý večer ... ach jo. ROZUMIM!
Su a její harmonika - to byl skvost. Škoda, že neumíme zpívat. Blonďatá slečna se se SU taky velmi kamarádila a chvilku hrály, holky jedny krásný, spolu.
Po trapném intermezzu ožralého mladíka válejícího se po zemi, jsme se ještě zmasírovaly (já, Jane a Su) a ulehli (já, Jane, Su a Barbie s Krizakem) pod stůl. To vám byla noc. A hlavně to ráno...
Tradiční orienťák jsem vynechala a odvážně jsem se vydala s ITym a Křížim ku skalám. Kdyby mi řekli, že ta cesta je za 7, tak uteču. Ale byla KRÁSNÁ! Když sedmy, tak pro VŠECHNY! Prstíčky mrzly, natrénováno není. Nevadí. Kluci byli úžasní, cesta nakonec taky. Křižák je blázen, nedává si jištění. Tak jsme si s Martinem u štandu museli pro radost a ze strachu o Křižáčka zarepovat. Vzhůru dolů, do chaty. Domů? NE! Když lezení, tak pro všechny!
Na chatičce jsme se lehce občerstvili, vyvenčili Křižáka (šel sesbírat orienťák), seznámili se s amigos de Portugal a já jsem potkala svou kamarádku z mateřské školy! Unbelievable!!!! Jůlie! Geniální! Barča si půjčila foťák a vytvořila snímky pro svou první výstavu - posuďte sami - nejdříve fotila sebe, pak strejdu Křižáka no a protože je Chaloupská, tak pokračovala mačkami, cepíny a podobnými módními doplňky.
Odpoledne se šlo lozit znovu. Ity však už odjel - poté, co chvilku ostatním schovával klíčky od auta... Takže tentokrát jsme vyrazili s Janičkou Najmanojc a se Su. Barča a Dejvy šli na nějaké devítky, na to my nemáme, tak jsme se osamostatnili.
Su nás naučila skvělý dánský tanec a skvěle šišlat. Avšak její dokonalosti nedosahuje nikdo z nás, proto věříme v další lekce - zdarma a pro všechny!
Cesta druhá byla taky krásná, taky jsem se bála a taky mi byla zima. Bylo to za 6 a bylo to výživné. No ale pak už opravdu do chaty a domů. Autem skvělé, vlakem těsné - co taky v neděli večer chceme.
Hlavně se zítra zase uvidíme, takže se mi ani nestýská ani se netěším, čili até ja!
NE!Štítky: HK
Vzhůru jsme se vezli JaneVozem. A dojeli jsme. Zástěrky jsou trochu opotřebované. Jen trochu. Nenasytní si dali véču, ostatní pivo a mrkvičkovou limonádu. Pak jsem se potkala s falešným sobem. Sápal se ke mě do křesla a málem jsem na něj šlápla (cca 3x, ale vážně omylem!)
Su a její harmonika - to byl skvost. Škoda, že neumíme zpívat. Blonďatá slečna se se SU taky velmi kamarádila a chvilku hrály, holky jedny krásný, spolu.
Tradiční orienťák jsem vynechala a odvážně jsem se vydala s ITym a Křížim ku skalám. Kdyby mi řekli, že ta cesta je za 7, tak uteču. Ale byla KRÁSNÁ! Když sedmy, tak pro VŠECHNY! Prstíčky mrzly, natrénováno není. Nevadí. Kluci byli úžasní, cesta nakonec taky. Křižák je blázen, nedává si jištění. Tak jsme si s Martinem u štandu museli pro radost a ze strachu o Křižáčka zarepovat. Vzhůru dolů, do chaty. Domů? NE! Když lezení, tak pro všechny!
NE!
Během závodu jsme potkávali spoustu světlušek, které nás oslňovaly naprosto zbytečnými světly. Také jsme dodržovali pitný režim, chvilku běželi, radili ostatním, fotili se a dbali na vlastní bezpečnost. Ohleduplnost členů výpravy (ano, výpravy, pro jistotu chodíme ve čtyřech) se dala poznat podle jejich bleskurychlé reakce v momentě, když jsem zahučela k zemi. Rychlost, s jakou si ode mě vzali láhev s nápojem - abych ji náhodou ve smrtelné křeči nevylila - se ani nedá popsat. Pochopili správně, že jsem pád jen filmovala...
