Vše tak krásné, že ani netuším, jak jsem si to zasloužila...

Ahoj všichni, tak jsme zpět v Xiningu. Zkusím to tak trochu popořadě, i když to asi nepůjde...

Tibet nebo Qinhai?
Vlastně jsem ráda (shodly jsme se na tom s Julií), že jsme do Tibetu nejeli... Takový Tibet bychom v tom politicky uzavřeném území asi nezažili... Díky Nimovi jsme strávili pár dni s tibetskou rodinou, potkali poutníky, a vypili snad už litry jejich lehce slaného mléčného čaje. Tibeťani jsou moc milí a pohostinní a když jim povíme těch pár slovíček, co známe, nebo ukážeme prasátko, je ještě veseleji...
Potkat Tibeťana, který má své korálečky z lidské lebky a respekt z něj srší na všechny strany, to by se nám asi v Tibetu nepodařilo... No tento se od nás učil anglická i česká slovíčka a společně jsme se hřáli u ohýnku z jačích hovínek a popíjeli čaj.
(Tady se radakce omlouvá, že čtenáře mystifikovala, ale nejsme moc silní v čínském místopisu a příval nadšených slov začínajích na tibet... nás posunul o pár set kilometrů jinam...)

Trek
okolo Amnye Machen jsme zvládli hodně rychle, asi i díky tomu, že jsme šli bez batohu, uznávám, má to něco do sebe, hlavně pro takové chcípáčky jako jsem já. Julia samozrejmě letěla jak blesk a pohoří by snad oběhla za 2 dny. Původní plán byl 7 dní, obešli jsme to v klídku s focením a kocháním na entou za 4 a pul dne. Náš guide - muž s koženou brašnou (a to jako fakt!) říkal, ze jsme good guys a ze asi i proto máme tak pěkné počasí, normálně tam totiž v tuto dobu každý den prší a to hodně.... My jsme se i přismahli na slunku, hory byly logicky naprosto famózní, hlavni vrchol byl sice cudný, jak kdejaká osmnáctka, ale nakonec se nám i ukázal.
NA trek jsme šli spolu s Nimou a jeho kamarádem Ma, kterýžto je nějaký zástupce IBM pro Qinhain, což je takový krajík velikosti Francie... cca :-). Jenže Ma je prostě businessman, takže po prvním dnu, kdy ho trápilo kolínko musel druhy den ráno odjet.. Nepomohly ani moje cenné rady a veeelmi profesionální stažení kolena (za což mi děkoval ještě dneska:). Dál jsme tedy pokračovali ve čtyřech, mě bylo blbě druhý den ráno. Příčinu samozřejmě netuším, ale bylo mi blbě od žaludku, naštěstí se to během dne srovnalo.

Pilgrims
Po cestě jsme potkali několik poutníků, u takové mega moreny jsme se před deštěm schovali ve stanu u opravdu ortodox poutniků. Jdou celou cestu stylem modleni se tj. ze dělají takový ten tělocvik jak si každým krokem lehají na zem. Smekám, tomu říkám víra... Poslední den jsme potkali další rodinku, která právě zřejmě dokončovala svůj modlící kruh okolo hory (zabere to tak 30 dní). Na modlení měli speciální výbavu (nákolenky, vycpané břicho, ženské určitě i prsíčka, na rukách takové dřevěné rukavice, čelenky, zástěry a roušky... Respect, proti nim jsme fakt dámičky, jdeme si to lážo plážo pěšky, bez batohu...
Nima nám říkal i o poutnících, kteří jdou tímto stylem z Xiningu az do Lhasy, což je na 1-2 roky a někteří cestou i zemřou.

Klášter
Byl luxusní, prý celkem ortodoxní, hlavně takový neturistický, takže se nám tam moc líbilo, opět jsme byli za atrakci. Dokonce jsme byli během výuky i uvnitř kláštera, ty krásné barvy, težké tibetské látky, vůni čaje s mlékem, tlumené světlo a mručení mnichu už asi nezapomenu, husí kůže mi naskakuje i teď...
Mrkli jsme se i do kuchyně, kde se pro všechny mnichy připravuje čaj s mlékem v oooohromné kádi a povídali jsme si tam s místním teacherem, který klášter zrovna ten den sponzoroval (detaily vysvětlím později).

Děti
Jeden praktický zlepšovák pro současné a budoucí maminky - malé děti tu mají kalhoty, které nejsou v rozkroku sešité, slouží tak k rychlejšímu vyměňování plenek, nebo mnohem častěji k žádnému vyměňováni plenek a čůrání všude možně. Když děcko dospěje do stadia „už se nepočůráváme“, obleček prostě zašijou a je to!
Byla jsem svědkem i několika dětských rvaček: kdy ti starší a bystřejší využili rozpáraných kalhot k agresivnějšímm útokům, syčáci!
Jinak dle toho, co jsme viděli u tibetských rodinek, je to neuvěřitelně harmonické a krásné bytí, oni se mají tak rádi, že to z nich sálá.. Moc dobře se to popsat nedá, ale zkusím to po návratu.

Kultura
Dnes večer nás Nima a Ma a Ar s girlfriend vyzvedli a vyrazili jsme do jakéhosi baaaaru, kde Tibeťani zpívali a tančili a pilo se hodně piva. Bylo to super, to v Čechách asi nenajdeme. Musím uznat, ze Číňani sice nic moc (ale už jsem asi tak 2.5 pěkných viděla), ale ti Tibeťani nejsou vůbec špatní!:]. Večer probíhal následovně: lehce opilí kamarádi přijeli, naskákali jsme do taxíku, přijeli před ohromný dům a vyjeli jsme výtahem do x-tého patra pod dohledem několika „securiťáků“ (jejich přezaměstnanost je neskutečná). V sále bylo velké pódium, usadili nás ke stolu přímo u pódia a pivo nosili po krabicích, pak se jen ťukalo a pilo a fascinovaně jsme hleděli nejen na účinkující tanečníky a zpěváky, ale i na publikum, které vše prožívalo. Místo strkání bankovek za podvazky se tu umělcům dávají ony tibetské bílé šály. Dobrý byznys je, ze šály tam přímo prodávají, zpěvák zpívá, publikum chodí na pódium a dává mu šálky, securiťáci je zpěvákům opět odebírají a pravděpodobně je někde v zákulisí opět zabalí, aby se mohly dál prodávat:-). Prostě Čína.
Také jsme byli přesvědčeni abychom zpěvákům šálky dali, takže autentico až za roh. Pak už ale byly písničky moc smutné a nějak záhadně se vytratili naši amigos, kteří nám ještě před pár vteřinami tvrdili :no czech republic, stay in Xining. Tak nevím, některé čínské zvyky ještě moc nechápu...

Aklimatizace?
Už mě ani ve městech nepřekvapuje ta hromada lidí (těch Číňanů je fakt hrozně moc), aut a domů okolo a že na nás tak zvědavě koukají, každopádně hory jsou hory a Tibeťani jsou Tibeťani.
Jsme téměř stále s Nimou, takže v kontaktu s místními i když čínsky neumíme, což je dost zásadní podmínka, abyste se dostali trošku jinam než jen do prostoru pro turisty...
Sice nás Nima v horách trošku štval, ale vlastně ho mám ráda - what a surprise :]

Odjezd
Zítra v 9:40 ráno s Julií frčíme do Chengdu, což znamená 24 hodin ve vlaku, tentokrát bez lůžek, protože je touristik season, tzn. ze budeme celou dobu hezky hačat. Ptala jsem se Julie, jestli si tam můžu alespoň natáhnout nožky, odpověděla dle zkušeností: „No, jo, pokud pod sedačkou nebude nikdo ležet..“. Martin zítra večer frčí do Šanghaje a pak zpět do ČR.

(aktuální mms z vlaku...)

MMS
Zjistila jsem, že mms stojí stejně jako sms, tak jsem si dovolila vás obštastnit několika snímky, snad to nevadí:).

Exotika
Bohužel se dostávám do stadia ze jsem i tady snad za místní, páč nemám modré oči jako Julii a Martin, domorodci se vrhají totiž hlavně na ně.... S Martinem se fotí místní krasavice, na Julii se vrhají mniši :] Jsem si po těch letech v jižních zemích konečně myslela, že někde budu někomu připadat exotická a ono nic!:]
(Některým kolegům v redakci tedy přijde občas Stáňa exotická až dost...:-)

Reakce na blog
Na blog se sice nedostanu, zpravodajství zajišťuje česká redakce, ale komentáře mi chodí na mail, takže klidně pište, jsem ráda za jakékoli vaše reakce i zprávy od vás. Mobil je connected, takže můžete i smskovat.