Než jsem odletěla tam daleko, slíbila jsem své drahé Kače, že přijedu k nim do Francovky s fotkami a povyprávím, jak jsem se měla. Jak jsem slíbila, tak jsem cestu ku hranicím se Slovenskem naplánovala, fotky připravila a na Kaču se těšila. Myslela jsem si, že Kače a pár známým ukážu pár fotek, ale již nenápadné věty jako "nechala jsem to vyhlásit rozhlasem" a asi dvacátá věta "ju a taky přijdou děcka z ..." mohla napovědět, že to nebude tak rodinné jak jsem si myslela. Naštěstí jsem stále naivní, tak mě uklidnila Kači věta "Neboj, bude tam maximálně tak 20 lidí."
Bylo jich víc :) No, mohla jsem to tušit.
Hlavně jsem s sebou vzala rodiče, abych jim ukázala krásy Valašska a nechala je užít Trochtovic bezmezné pohostinnosti. V sobotu jsme byli na krásném výletě, takové procházce. Prostě jsme na Pulčiny - místo nočního promítání - vyrazili pěšky. A nešli jsme nejkratší cestou. Tatínkovi jsme se snažili zapřít, že to bylo 27 km, ale on to poznal :) Alespoň nám před promítáním vyhládlo. Na Pulčinách zatím proběhly přípravy - jak promítacího zařízení tak dietního bůčku a podobných Wildových laskomin, no skvost. A pak už jsem se jen vyděsila té plné hospody.
Čili, z tohoto článku vyplývá, že až pojedete kolem, určitě se stavte v Saloonu u Williho na Pulčinách a pokochejte se kopečky v okolí. Kuba Vám kdyžtak povypráví, že tam je fakt krááásně.
Čili, z tohoto článku vyplývá, že až pojedete kolem, určitě se stavte v Saloonu u Williho na Pulčinách a pokochejte se kopečky v okolí. Kuba Vám kdyžtak povypráví, že tam je fakt krááásně.
Prostě krásné promítání :) Kačo, Honzo, Wildo díkes :)
0 Comments:
Okomentovat
<< Home