Kupodivu se nestalo nic neočekávaného. Jedinou smutnou skutečností byla neúčast pana Cholasty, který mi odjel na ledovec. Tak jsem se odvážně přihlásila sama. Tým se jmenoval "Cholasta na ledovci" a jméno druhého závodníka bylo "Ten co pije rum nebo whisky" a tajně jsem doufala, že někoho seženu. Pan Igráček odmítal s tím, že se mě bojí normálně, natož pak v noci. Kuba a Křižák byli kdesi v čudu, Viki pařil v Praze, Yarda se učil... no Kluci kde ste? :)
A pak se to stalo! Zavolal pan Vespi (teď nevím, jestli je s "i" nebo s "y"). A bylo! Ještě jsem se v den závodu nechala v Praze okrást a tak koordinace mého příjezdu probíhala velmi operativně. Vespi naštěstí vše připravil, namíchal nápoj, takže vůbec nevadilo, že jsem dorazila až rovnou na start. Těhule Dáďule nastoupila do špatného vlaku, a tak jsme si mohly užít společnou cestu hradeckou MHD.
Po startu jsem Vespimu vyprávěla o MTBO VIPrahlé duše, kde dorazil jeden tým do cíle se skóre -127 bodů. To se mu tak zalíbilo, že jsme se rozhodli závodníky napodobit. Náš plán byl prostý. Dorazit do cíle co nejpozději.
Možná vás to překvapí - ale nám se to vážně povedlo až takovým způsobem, že na nás ani nepočkali s vyhlášením! Pamětníci si jistě vzpomenou jak onehdá Su pobíhala se Záďou v lese tak dlouho, až jsme pro ně málem vypravili záchranou jednotku... Ale i na ně se tenkrát počkalo s vyhlašováním. Na nás ne! :(
Logicky, když jsme byli na trati tak dlouho, došel nám nápoj. Čili jsme se v cíli vyskytli, zrovna když většina závodníků dobíhala. Chtěli si nás tu nechat. Museli jsme organizátory intenzivně přesvědčovat, ať nám žádný čas ještě nepíšou, že jsme tu jen pro další dávku whisky a "odbíháme" zpět na trať...
Vrátili jsme se s několika dalšími kontrolami, promile a modřinami. Jako každý rok. Nu a pak se pařilo :) překvápko, že?


A pak se to stalo! Zavolal pan Vespi (teď nevím, jestli je s "i" nebo s "y"). A bylo! Ještě jsem se v den závodu nechala v Praze okrást a tak koordinace mého příjezdu probíhala velmi operativně. Vespi naštěstí vše připravil, namíchal nápoj, takže vůbec nevadilo, že jsem dorazila až rovnou na start. Těhule Dáďule nastoupila do špatného vlaku, a tak jsme si mohly užít společnou cestu hradeckou MHD.
Po startu jsem Vespimu vyprávěla o MTBO VIPrahlé duše, kde dorazil jeden tým do cíle se skóre -127 bodů. To se mu tak zalíbilo, že jsme se rozhodli závodníky napodobit. Náš plán byl prostý. Dorazit do cíle co nejpozději.
Možná vás to překvapí - ale nám se to vážně povedlo až takovým způsobem, že na nás ani nepočkali s vyhlášením! Pamětníci si jistě vzpomenou jak onehdá Su pobíhala se Záďou v lese tak dlouho, až jsme pro ně málem vypravili záchranou jednotku... Ale i na ně se tenkrát počkalo s vyhlašováním. Na nás ne! :(
Logicky, když jsme byli na trati tak dlouho, došel nám nápoj. Čili jsme se v cíli vyskytli, zrovna když většina závodníků dobíhala. Chtěli si nás tu nechat. Museli jsme organizátory intenzivně přesvědčovat, ať nám žádný čas ještě nepíšou, že jsme tu jen pro další dávku whisky a "odbíháme" zpět na trať...
Vrátili jsme se s několika dalšími kontrolami, promile a modřinami. Jako každý rok. Nu a pak se pařilo :) překvápko, že?
Štítky: Špooooort
0 Comments:
Okomentovat
<< Home