Výběrový vzorek členů YPMG přijal pozvání na skvostnou chatičku uprostřed pohádkových lesů, hromady slimáků a systému důmyslně propojených potůčků. Ano. Taková byla Peťuly chajda. Vedl k ní mostek, po kterém Evelínka odmítala přejít. Vítala nás hromada neustále se pářících slimáků. Atmosféra připomínala oblíbenou pohádku a lákala k debilnímu slastnému úsměvu a opojnému nicnedělání.
Pátek jsme věnovali rozvíjení ducha - četbě, decentnímu pití čaje, kultivovanému popíjení vína, telefonickým rozprávěním s naším nejoblíbenějším designérem Mílou a včasnému odchodu na lože.
V sobotu jsme chtěli rozvíjet fyzickou kondici. Rozvoj se zrovna nekonal, ale procházka to byla krásná. 1. zastávka byla v cukrárně, 2. na svatbě v restauraci Monaco, kde jsme se kráááásně najedli, abychom mohli zvesela vyrazit zpět do Peťuly pohádkové chajdy.
Evelínko! Děkuji moc za fotky!
Jsem si zrovna vzpomněla vtipnou příhodu z cesty do Slatiňan. To si takhle v Pardubicích přecházím silnici vstříc Evelínce, Peťule, Lucince a Kýťovi, kteří na mě již čekají na parkovišti. Nic neobvyklého, vlastně celkem nuda. Nicméně v tom se otevřou dveře stojícího bílého velkého vozu, vyskočí chlap jak hora a chystá se mě vtáhnout dovnitř a odvézt, vydatně povzbuzován dalšími zdatnými mládenci sedícími uvnitř vozu. Dramatické, že? A když vám povím, že tím chlapem byl Křižák a ti další dva byli Venoušek s ITym a jen tak z legrace mě chtěli vzít s sebou kamsi na svatbu nebo závody (ono je to dost podobné), tak už to tak zajímavé není, což? :)
Pátek jsme věnovali rozvíjení ducha - četbě, decentnímu pití čaje, kultivovanému popíjení vína, telefonickým rozprávěním s naším nejoblíbenějším designérem Mílou a včasnému odchodu na lože.
V sobotu jsme chtěli rozvíjet fyzickou kondici. Rozvoj se zrovna nekonal, ale procházka to byla krásná. 1. zastávka byla v cukrárně, 2. na svatbě v restauraci Monaco, kde jsme se kráááásně najedli, abychom mohli zvesela vyrazit zpět do Peťuly pohádkové chajdy.
Evelínko! Děkuji moc za fotky!
Jsem si zrovna vzpomněla vtipnou příhodu z cesty do Slatiňan. To si takhle v Pardubicích přecházím silnici vstříc Evelínce, Peťule, Lucince a Kýťovi, kteří na mě již čekají na parkovišti. Nic neobvyklého, vlastně celkem nuda. Nicméně v tom se otevřou dveře stojícího bílého velkého vozu, vyskočí chlap jak hora a chystá se mě vtáhnout dovnitř a odvézt, vydatně povzbuzován dalšími zdatnými mládenci sedícími uvnitř vozu. Dramatické, že? A když vám povím, že tím chlapem byl Křižák a ti další dva byli Venoušek s ITym a jen tak z legrace mě chtěli vzít s sebou kamsi na svatbu nebo závody (ono je to dost podobné), tak už to tak zajímavé není, což? :)
Štítky: YPMG
0 Comments:
Okomentovat
<< Home