Aleš zkolaudován!

Svítkov, 9. května 2007

Kája v celé své kráse

To je hezké jak se ti kamarádi žení, vdávají, mají narozeniny, rodí se jim děti a kupují byty. Vždy je to super příležitost pozvat pár známých, aby to jaksi oslavili s nimi. A taky je to příležitost k obdarování oslavenců kreativními dary.

Když náš Aleš uspořádal kolaudačku, znamenalo to pro mě dvě věci:

1) přežít první vyjížďku na inlinech

2) pořídit dostatečně vtipný dar

vymýšlení různých způsobů využití čepiček

Zvláštní, ale obojí se povedlo! V rámci přípravy na survival jsem si půjčila brusle a musela jsem se na nich do týdne naučit jezdit. Kupodivu to šlo. I když si chudák Pepa musel vyslechnout spoustu trapných připomínek a musel na mě ukrutně dlouhou dobu čekat než jsem si na sebe navlíkla všechny možné chrániče a ortézu, jelo to parádně. Ještě že mi pan veslař Petr pomohl z těch schodů – to mi pořád nějak nejde. Tak jsme se projeli až ke Kuňce a zpět.

Na kolaudačku jsem samozřejmě přijela dost pozdě a úplně poslední. To však umožnilo vyniknout vtipnosti mých darů. S největším úspěchem se setkalo přinesení „party čepiček“, které prý Aleš využívá dodnes. O tom jak využívá můj další vtipný dar – růžového mořského koníka do vany – můžeme jen polemizovat.

Tak ať se Vám tam hezky bydlí :)