.:: CIAO KAMARÁDÍČKOVÉ ::.

15 srpna 2006

MANĚTÍN 2006

Tak jsme opět vyrazili na kola a bylo to opět úplně super!!!

Letos jsme snad poprvé za celou naši historii (že by to bylo 13 let?) měli špatné počasí. No, vzhledem k tréninku z Itálie to zase nebyl takový šok.

Jako vždy začalo naše soustředění v pátek v Uhříněvsi. Sešlo se nás tam nečekaně hodně, což máme rádi, tak jsme se dobře bavili. Nejvíce nás překvapil Chytro a to jak svým příchodem, tak odchodem. Jeho nezapomenutelná věta: "musím domů, já teď každý večer píchám psa a někdy se střídám s mamkou" zůstane dlouho dlouuuuho znít v našich uších.

Taky přijel Péťa a přivezl mastičku na prdel. Přivezl taky Kačudku s Markem, kteří ohlásili zřejmě nejočekávanější událost příštího roku - svou SVATBU!

Ráno ráníčko nás nejdříve vzbudil Vašek svým telefonátem a potom nutkavý pocit potřeby nových cyklistických zážitků. Vyklubali jsme se z pelíšku, řádně jsme zaplnili bříška, pak auta a vyrazili jsme směr Manětín. S montáží nosičů na kola nám pomáhála nastávající maminka s Aničkou - foto prostě mluví za vše!

Cestou se nepřihodilo nic neočekávaného. Akorát Hnědulák překvapil, že si plete koně a svini a pravou a levou stranu. Nevadí, zvykneme si ;)

V našem dočasném bydlišti - Penzion U Svaté Barbory v Manětíně - jsme hned po prvních kapkách deště pochopili, že v sobotu již na kola nepojedeme a vydali jsme se na průzkum nové hospůdky.

"Mlýn" se stal naším dalším přechodným domovem. Janička a její koprovka je jedním ze symbolů letošního léta. "Bez masa, dorovnat knedlíkama." No comment. Dobrou chuť.

V neděli jsme už i jezdili. Následující dny taky. Skoro. Sem tam pršelo, sem tam foukal vítr (silný a proti, of course), sem tam byla dost kosa. Jak to bylo přesně ví Hanička, protože má chytrý papírek. Kilometrů moc nebylo, pač bylo celkem hnusně. Nastoupané metry byly celkem slušné, pač tam bylo dost kopečíčků.

Pro mě byl úžasný zážitek přežírat se třikrát denně. Prostě lábuž. No a taky Adámek, kterýžto se mnou sdílel nadšení z blbostí. To vždy potěší. No a taky bylo báječné, jak se o nás staral Martin (vařil) a Saša (naléval).

Jedno ale nepochopím. Jaktože to uteklo tak rychle???

Naviděnou v září v Černém Dole!

Štítky:

0 Comments:

Okomentovat

<< Home